Starší dotaz #3140

Dobrý den, využívám této možnosti, i když si myslím, že vše vypsat bude zdouhavé, ale zkusím… V roce 2006 jsem se znovu potkala s mužem, kterého jsem znala z dřívější doby a jak to tak bývá přeskočila mezi jiskra. Začali jsem spolu chodit přesto, že byl ženatý. Myslela jsem, že se po čase rozvede a když to nečinil chtěla jsem tento vztah ukončit, ale nešlo to milovala jsem ho moc. Takto jsem vydrželi asi 4 roky než si jeho žena přečetla naše sms zprávy – jistě neco tušila již dříve. Byla scéna a zapírat nešlo tak přítel vše přiznal. Jeho ženě se udělalo špatně a tak si zavolala pohotovost s tím, že se rozchází s manželem a jí se udělalo špatně. Přítel nečekal na příjezd sanity a odjel za mnou. Vše mi vyprávěl a ptal se mě zda chci aby u mě zůstal. Jak bych nechtěla, toužila jsem po tom celá léta. I když mi přišlo spíše,že utekl…. ale tehdy jsem to moc neřešila….. Žijeme spolu skoro 3 roky a problémů narostlo velice. Největší je můj 17 letý syn. Je to bordelář a příteli začalo vadit, že se tu něco válí, tu má binec v pokoji a že maminka dělá služku. Zde musím souhlasit, dělala jsem jí i 2 dcerám a příteli také (všem v rámci možností) je to moje povaha. Synovi jsem ale vysvětlila, že jsem v bytě 3 a je zapotřebí ohleduplnosti. Chvíli vše fungovalo, ale pak najel do svých kolejí – kde mu co upadne tam to nechá. Problémy rostly a přítel začal synovi psát cedulky. Tu do pokoje, tu na WC v podobě PRASE apod. Pokud se semnou přítel o synovi bavil tak v podobě ten blbec, idiot, tupec, Otík ( z filmu Vesničko má středisková) apodobně. Mě se to velice dotýkalo a mrzelo mě to a jako mámu velice bolelo. Začala jsem se postupně přidávat na stranu syna a jakákoli poznámka na něho vyvolala hádku. Dbešní stav je, že se jen zdraví. Přítel ho skoro nenávidí (tvrdí, že ne) a syn mi říká "víš, že jsme se nemuseli hned od začátku, ale já to mami vydžím". Já samozřejmě nechci aby něco držel. Toto nebyly jediné problémy. Chodily sms od manželky jak moc ho miluje, jak za ní dolézá a pod., nikdy na ně neodpovídal, že si to vyřeší až tak pojede. Musím říct, že pani zůstala bydlet v jeho domě (vše okolo financuje přítel) a protože tam má truhlářskou dílnu, denně tam jezdí buď dělat zakázku (v posledních roce už ne) nebo dělat na baráku. Čekala jsem, že se rozvede, aby se vyřešily drobné hádky, které vznikají tím, že neustále dochází domu,ale nechtěl a já už o to také nestojím. Za ta léta bylo spoustu drobností, které já shromažduji (moje povaha) a když přijde poslední kapka vybouchnu. Máme neutále dohady a z jejich řešení vidím jeho povahové rysy, které mi moc nesedí. Ale ani já nejsem bez chyb a hádky vyvolávám já, on je spokojený. Vše si musím vydovývat hádkou – třeba praní špinavého prádla z dílny (prala manželka). Já mu moc nevěřím, proto ho podezírám z kde čeho, z věcí, které si myslím, že jsou samozřejmostí – s tou žiji a podle toho se k ní chovám, nedávám důvody k tomu aby mi nedůvěřovala…. Vidím, že se to opravdu nedá vypsat. Já osobně jsem tam, že už ho asi nemiluji, ale mám ho ráda (rozumím tomu -zamilovanost pomíjí). Mám ale pocit, že mi už nemá co nabídnout, kromě drobného ponižování (no jen se nerozbreč), urážení, narážek na jiné ženy (ta má ale kozy). Už jsem mu vysvětlila, že některé poznámky jsou neomalené a přestal je používat. Také si myslím, že on je na tom stejně, že už se mnou jen přežívá. Oravdu to nebyla dobrá volba, to se nedá vypsat… Já ale nevím jak dál, co mám dělat. Chci být s ním,nebo se bojím být sama? Nechci už nic hledat (mě je 57 a příteli 61) a jsem ze všeho unavená a bez života. Děkuji a omlouvám se za kusé podání. Zuzka