Starší dotaz #3157

Dobrý den, Mám dotaz k následující situaci. V životě nastávají situace, kdy jsme manipulováni jinými lidmi, ať už je to podoba cukr/bič, vzbuzení lítosti aj. Většinou takovou manipulaci rozpoznáme, ale o to horší jak na ni reagovat. Jako první se nabízí "Buďte asertivní". Bohužel se to lépe řekne, než udělá. Asertivita má velmi tenkou hranici s egoismem a sobeckostí. A nyní k mému problému. Dokud jsem byl styl mého komunikačního jednání pasivní, byli se mnou všichni nejlepší kamarádi, protože kdykoliv mě o něco požádali, rád jsem jim pomohl (zejména elektronika, IT, hodíš mě tam autem…). To rád bych docela podotkl. Bavilo mě, že jim mohu pomoci. Ne, že bych čekal nějakou reciprocitu, ale tak nějak jsem si říkal jsme jedna banda, chodíme na pivko, občas za sportem, tak proč bych nepomohl. Změna nastala, když se kamarádi oženili a já získal práci v jiném městě. Kamarádi mi stále dávali nějaké požadavky a já jim vysvětloval, že na to nemám přes týden čas. Domlouvali jsme se na víkendy. Občas jsem jim pomohl a šel domů a někdy jsem chtěl jestli někam vyrazíme do společnosti. Většinou to končilo typickou větou, že už mají rodinu a že to není tak jednoduché. Řekl jsem si ok. Chápu. Když se tato situace stále opakovala, začalo mi to vadit, protože jsem si začal připadat jako levná pracovní síla. Přesněji síla zdarma. Začal jsem si o víkendu hledat jiné aktivity a kamarádům říkat pravdu, že mám na víkend už jiný plán a přes týden práci. Náš kontakt se začal výrazně omezovat. Jakoby kolem mě zmizeli lidi. Chtěl jsem jim pomoci a trávit s nimi čas, ale nepřipadalo mi fér, že je zajímají jen moje znalosti. Říkal jsem si ok mají jiné starosti, tak nemají čas chodit na pivko, na výlety, na lyžovačku a jen tak občas jsem jim zavolal jestli nezajdeme na pivko. Sport jsem už vynechal, protože se opakovala známá věta "víš, my už máme rodinu a to jsou jiné komplikace" a zavrhovali všechno od bowlingu, přes plavání k lyžování. Pak se potkáme po půl roce na pivku a každý vykládá kde byl a co zažil, jak byli na bazénu, nebo jeli do lesa na houby. Trochu mě to zamrzí, ale poslouchám dál. Na konci si říkáme tak jak bude pěkně, vyjedeme na kole. Další půlrok uplynul a jsme opět na pivku. Nikde jinde se totiž už nepotkáváme. A situace se opakuje. "Poslední měsíc byl super, jezdili jsme stále na kole. Manželce a dětem se to moc líbilo.". Začínám z toho mít pocit, že chodím na pivko, abych dal ostatním typy kam všude mohou jet beze mě. A nyní moje otázky. Co s tím lze dělat? Chci si zachovat svoji asertivní tvář, ale bohužel tím ztrácím kamarády a již se mi to stalo i s novými známými. Na druhou stranu v opačné pasivní roli mám pocit, že nepotřebují kamaráda, ale zkušeného IT technika. Mám se raději smířit s tím, že to kamarádi nikdy nebyli a pustit je definitivně z hlavy nebo jak je "přemluvit" ke společným aktivitám bez mých "údržbářských" prací. Situaci komplikuje, že mě to mrzí, protože se známe 30 let, ale současně mě tato situace nebaví. Děkuji za Váš čas. Petr