Starší dotaz #3169

Dobry den pani doktorko, pred casem jsem Vam psala o sve situaci a zivote s partnerem – usurpatorem v Recku, se kterym mam 3-letou dcerku. Situace vygradovala a ja opustila vse, co jsem dosud ve svem zivote budovala, vzala jsem dva kurfy, dcerku za ruku a odjela k rodine, mamince, u ktere mam zazemi s tim, ze s partnerem jsme se domluvili o odluce, ktera mi snad ukaze jakym smerem se dat dal. Ac se snazim, jak se snazim, uklidnit, zaposlouchat se do sveho vnitrniho hlasu, zaslechnout srdce, ten zradny sval zatim nic nerika a ja se citim jako ve vzduchoprazdnu, neschopna kroku vpravo, vlevo. Pritel na me vyviji psychicky natlak, breci, prosi, vse pry zmeni, prosi o sanci…. uprimne nevim, zda by to nebyla ztrata casu. Udelala bych to jen a jen pro dcerku, ktera prvni mesic odluku nesla spatne, porad se na tatinka ptala a volala ho, chtela jet za nim… prekvapilo me to, protoze on sam ji toho moc nedava ani casu, ani pozornosti. Problem je v tom, ze ja jsem clovek, ktery umi odpustit, ale kdyz lasku v srdci ztrati neumi ji znovu rozdmychat.Neumim, nemuzu se rozhodnout, jak v sobe najit klid a odpovedi a odhodlani jit dal, smerem po kterem touzim? A to je moci byt sama sebou, protoze to s partnerem byt nemohu a nejsem. Je to dostatecny duvod k tomu vzit dceri tatinka?Krize v nasem 10tiletem vztahu se vlece pomalu od narozeni dcerky.. postupne oddalovani se a poznani, ze vedle nej to nejsem ja a stastna. Sanci mel nekolik k tomu, aby se zmenil. To co ztraci si uvedomuje az ted, kdyz je doma sam a my jsme daleko. Verim, ze je mu hrozne, ale me take bylo a dlouhou dobu a nedelal nic pro to, aby se to zmenilo. Ted uz se snazi jen citove vydirat. Nevim, jak se rozhodnout, i kdyz spoustu odpovedi jiz v sobe mam. Jednodussi je se vratit, mam svuj dum, milujici rodinu, dcerka tatu… Tady musim zacit znovu, od zacatku.. Prosim o par slov podpory, nasmerovani… Preji krasny den