Starší dotaz #3193

Dobrý den, je mi 18 let a už asi dva roky mě trápí hned několik věcí. Mám velký problém s docházkou do školy. Za prvé mám oslabenou imunitu a bývám častěji nemocná ale mnohokrát nejdu do školy (ale i jinam, například k doktorovi, na smluvenou schůzku s přáteli apod.), protože je mi naprosto zle jen z představy, že bych měla vyjít z domu a bavit se s lidmi, s učiteli, obecně že bych měla jít mezi lidi. Pak jsou ale dny kdy nemám žádný problém a sebevíc unavená a otrávená ze školy jsem, stejně se zvednu a jdu a bavit se s lidmi ve škole mi nedělá vůbec žádný problém, jsem společenská a celkem upovídaná. Nejprve jsem to přisuzovala lenosti ale začínám z toho být nešťastná, mám problémy ve škole ale i když se problémy stupňují, stále zůstávám častěji a častěji doma, vím že bych se měla zvednou a jít ale něco mě prostě vždycky zastaví, nevím jak to popsat. Také mám velké výkyvy nálad, jednu chvíli je mi naprosto skvěle, jsem optimistická ale během chvíle na mě padne strašný smutek a dokážu myslet jen na to jak jsem nemožná a nic nedokážu, jak jsem neschopná, chci jen zalézt do postele a spát. Také mé sebevědomí dokáže vystoupat do oblak ale pak během minut mě přepadne strašná nenávist ke svému tělu, k tomu jak vypadám, k tomu jaká jsem a mé sebevědomí klesne na nulu. Také mi dělá problém mluvit s cizími lidmi, byla jsem třeba na praxi v knihkupectví ale nakonec jsem tam přestala chodit (to vedlo k dalším problémům ve škole, teď opakuji ročník) protože pokaždé když jsem došla ke dveřím knihkupectví začaly se mi klepat ruce, srdce se mi rozbušilo až se mi z toho začala motat hlava, bylo mi na zvracení a prostě jsem se otočila a šla domů. Jsou ale dny kdy mi nedělá vůbec žádný problém s cizími lidmi mluvit, jsem z toho zmatená. Nevím co mám dělat, opravdu už nevím jak dál, párkrát došlo i na sebepoškozování.