Starší dotaz #3240

Dobrý den, prosím o radu. JE mi 20 let, studuji prvním rokem vš – tím se mi zásadně změnil způsob života. Musím dojíždět 3 hodiny od domova, bydlet na kolejích…A s tím souvisí i můj problém v rozhodování. Hned první dva měsíce jsem zjišťovala, že bydlení na kolejích není pro mě to pravé. Oslavy do rána jsem si odbyla v 18ti letech a nehygienické a proradné spolubydlící mě také moc nebavily. Přešla jsem proto na byt, kde bydlím s jednou holčinou v pokoji, nicméně také to není nic moc – nesnesu spát v jednom pokoji s někým jiným, na někoho se ohlížet, bát se zavrzat židlí apod. Proto mě napadlo, že bych bydlela na jednolůžkové koleji nebo bytě. Vyřešilo by se tím dost věcí, které mi nyní vadí, nicméně poslední dobou u sebe pozoruji jednu věc, kterou jsem předtím vůbec neřešila. Vadí mi samota – ticho, osamění, pocit bezútěšnosti. KDyž mě naši necají na víkend doma. okamžitě mě to popadne, volám příteli, aby přijel, že to sama nedokážu…NEvím co to má znamenat, vždy jsem si o sobě myslela že jsem samotář. Neumím si samotu užívat. Bojím se, že bych tím jednolůžkovým pokojem ještě vše zhoršila. Nevím jak by to dopadlo. NEvím čím je zapříčiněný strach ze samoty – nikdy předtím jsem ho nezažívala. Byla jsem ráda sama doma – nejspíš proto, že jsem věděla, že rodiče zase přijedou, že se pak zase každý den uvidíme…Teď, když odjíždějí, jim vyčítám, že zase odjedu na kolej a neuvidím je. Když jsem sama, jsem většinou schoulená u počítače a snažím se dovolat příteli, který má z těchto mých podivných stavů obrovskou radost…NEdokážu se ani učit, prostě mi to ta úzkost nedovolí. Čím to je? Nikdy jsem taková nebyla…Vím, že z několika důvodů (pádných) by byl jednolůžák dobrým řešením, ale co když tam budu propadat depresím? Přece se musím naučit bydlet sama, jednou to přijít musí…Co s tím? Velmi děkuji.