Starší dotaz #3245

Dobrý den, jsem v manželském vztahu letos 20 let, máme dvě děti 16 a 7,5 roku.Žili jsme s manželkou celkem spokojený život až do loňského podzimu, kdy žena otěhotněla a vzhledem k mému i jejímu věku, podezření na vrozenou vadu dítěte jsme se domluvili na um. přerušení těhotenství, což žena velmi špatně nesla. Následně byly i pooper. komplikace, které všemu nepřidaly. Přiznám se, že jsem podcenil komunikaci- spíše jsem problém nevnímal tak intenzívně, jako moje žena. Našla si tedy kamaráda, který jí dle jejích slov pomohl. Sám má nespokojené manželství. Manželka mi tvrdila, že ho pořádně nezná, ale emotivně jí dává moc, narozdíl ode mne. Já také samozřejmě jí známost přimopínal, což nepřispělo k věci. Časem jsem pochopil, že její vztah k němu je hlubší. Se mnou odmítá jakýkoliv tělesný kontakt. Nyní na podzim mi oznámila, že chce žít s ním. Já jí prosil, aby – kvůli dětem- zůstala se mnou, čas vše prověří. Jenže také přišla o práci a on jí nabídl zaměstnání, takže nyní u něho pracuje, což já nejsem schopen akceptovat. Ona to prý dělá proto, aby ho lépe poznala. Já se ale trápím představami, co vše se děje v práci…Vím, že jsem udělal chybu, ale stále si myslím, že náš vztah není u konce. Myslíte, že mám přejít to, že u něho pracuje? A jak potlačit ty pro mne hrozné představy, které ale nemusí být reálné. Děkuji předem za radu