Starší dotaz #3318

Zdravím, mám problém. Chodím s ženatým mužem… Respektive s otcem mého dítěte, který odešel, když jsem otěhotněla… Po letech jsme se potkali, ale on už byl bohužel ženatý…. Pořád nás k sobě něco přitahuje a milujeme se, tak jsme se začali zase stýkat… Potkává se i s naším synem… Vím, že to není správné, ani ideální… Sama jsem nevěru zažila a vím, jaké to je… Myslím si ale, že jeho žena nic neví…. Respektuji, že je ženatý a nečekám, že by to kvůli mě měnil… Někdy mám ale pocit, že za mnou chodí jen, kdy se chce jemu…občas se odmlčí nebo mlží, takže nevím, zda má ještě jinou…nebo už se mnou být nechce…a pak zase třeba po třech měsících – kdy už si myslím, že to asi skončil a srovnávám se s tím, tak příjde a zase "cukruje"… Takový stav mi nevyhovuje, je to jako na houpačce a já už na to nemám nervy…docela mě to drtí… Snažím se brát, jak to je, ale příjde mi od něj docela nefér, že příliš nehledí na mé pocity… Snažila jsem se s ním o tom promluvit, ale on to prostě nehodlá nějak řešit… Asi by bylo pro mě nejjednoduchší to skončit úplně, ale jsem sama, mám ho ráda….láska, doteky i sex mi chybí…a tohle je jediná možnost, jak si připadat aspoň občas jako ženská… Zkoušela jsem navazovat i jiné známosti, ale nikdy to neklaplo… Mám asi magnet na chlapy, kteří se nechtějí vázat…a taky mám syna, pro kterého jsem máma a nechci ho šidit a to partneři hůž snášeli… Točím se v kruhu a nevím, jak z něj ven…. Existuje rada ? Děkuji za ni. K.