Starší dotaz #3336

Dobrý den, jsem s přítelem už krásných šest let – vycházíme spolu výborně, dokonale si rozumíme, milujeme se. Oba pocházíme z jedné vesnice. Když jsme spolu začali chodit, on už měl rozestavěný vlastní dům, v té době mi bylo 15let. Dnes je to asi rok a půl, co spolu v tomto domě bydlíme – společné bydlení nás ještě více ztmelilo, bezvadbě se doplňujeme, problém je v poloze tohoto domu. Bydlíme prakticky na samotě (okolo je asi 5 domů, které slouží buď jako chaty pro přespolní, nebo v nich žijí důchodci). Dnes už vím, že chci bydlet ve své rodné vsi, kde zůstali všichni moji přátele z dětství, kteří tu staví své domy a zakládají rodiny, ale nevím, co mám dělat. Přítel má naši rodnou ves taky rád, dokonce řekl, že taky chtěl stavět tam, ale v té době tam nebyla vhodná parcela. Teď se nechce svého domu vzdát, což na druhou stranu chápu-dal do něj duši, ale já tu zase nemůžu být, připadám si tu jako ve vězení a neustále myslím na tu perspektivu ve své rodné vsi, kde je spousta mladých rodin, života, nadšení, kamarádství, zábavy,a krásná vyhlídka pro naše budoucí děti, a zároveň na to, jak tu my jsme a budeme celý život sami, děti si nebudou mít s kým hrát, nejezdí odsud ani autobus… Přítele se nechci vzdát, jsem přesvědčená, že lepšího chlapa už v životě nepotkám, chci s ním být celý život, chci s ním zaloýit rodinu, ale zárověň mě tenhle život tady ničí – připadám si jako rozdvojená osobnost, nevím, kam patřím, pořádně nejím, nespím (za tenhle rok a půl jsem zhubla 7kg a to jsem rozhodně nepatřila mezi cvalíky). Prosím, poraďte, co mám dělat.