Starší dotaz #3344

Dobrý den.Jednou jsem tady psala. Kámoška/spolubydlíci mně ignoruje i když jsem ji pořádala o pomoc…Deprese se dostala kvuli ní již před 2 lety ale do teď jsem byla sticha. Prostě mě naštvalo že jsem jí totálne ukradená, nikdy se mně neptala ani jak se mám.Pořád jsem já byla tá která musí začít rozhovor jinak je tady ticho.SKusila sem tedy být zticha,ignorovat jí jako ona mně . A když jsem si to nedávno konečne řekla tak mi řekla že ona za me deprese určite nemuže,moc všechno přežívam,nemužu ji říkat jak se má chovat…Já nevím co si o tom myslet.Jak mužu nepřežívat to že když někomu řeknu že se chci zabít tak dělá že se nic nedeje,asi že si vymýšlim a vubec…Já ji pomáhala vždy,není hezké na přátelství právě to že ten človek pomuže nebo aspoň projeví zájem když se někdo trápi? Pořád mi dokazuje že jí je fuk jestli si něco udělám…A druhá spolubydlíci říka že tamta za nic nemuže,že to je prostě život,takové věci se dejí….Ale proč nepochopí že jsem moc citlivá a že někdy člověk potřebuje vědet že ho má nekdo rád a není mu lhostejní? Jako bych se mněla omluvit a stydět za svou citlivost a nečekat víc než jen povrchní přátelstvý…