Starší dotaz #3353

Dobrý den paní doktorko. Moc Vás prosím o radu: nevycházím s tchýní, to už jsem dávno pochopila. že si nikdy nebudeme rozumět a tak jsem myslela, že spolu budeme vycházet na zdvořilostní úrovni…Ono to ale nejde, protože mi začala vrtat i do dětí. Vidím jak je manipuluje, podkopává moji autoritu, návádí je : "mamince to neříkej", neakceptuje moje zásady výchovy: já chtěla aby jim sladké nedávala přeed obědem a je mi jasné že pak ho mají stejně více než jim dám já (s tím jsem byla smířená), ale ona jim ho dává i před obědem, jedenkrát to DOKONCE syn odmítl, že nesmí ale nabádala ho dál že to NEVADÍ že já to zakázala, a samozřejmě si vzal…. Podobných situací je více, cítím, že je proti mě štve. V podstatě to nemohu dokázat: dělá to o samotě, její muž ji ve všem poslouchá-teda spíše už ji vůbec neposlouchá-nevnímá a kývne jí na vše pro svůj klid. Můj muž-její syn to také vůbec nevidí: také vůbec nevnímá co a jak říká… Jde mi o to, že už dál nechci nechávat moje děti s ní o samotě. To ona jednou za měsíc "plače" do telefonu(další věc-do telefonu mluví jinak než do očí), jak chce aby tam děti spali,… Oni se pak vrací i zaražení a úplně mě odmítají. přejímají její názory, s kterými já vůbec nesouhlasím (svoje jim sděluji jen ty prověřené mnou i jinými a z lehka). Je velmi manipulativní a na děti "strašlivě" milá, všechno tam smějí a Vůbec v podstatě nechcec abychom tam jeli všichni-to je nemá pro sebe. Nevím jak tu situaci navodit, jak to říct, že tam budeme jezdit jen společně, bude zase histerická. To už jednou když jsem se s ní snažila domluvit na nějakých pravidlech mě osočila, že všude něco vidám, že si vymýšlím problémy: "Ty máš zase nějakej problém, všechno zveličuju". Asi minutu před tím řvala, že syn (6) bude lhář a brát drogy! A já zveličuji!? Sama jej navádí,aby mi nedůvěřoval… Měly jsme už dvě konfrontace, kdy jsem pochopila, že je skutečně zlý člověk, že dokonce nemá ani ráda svého syna (řekla že o něj se MNOU! bude bojovat, ted už tedy ne o něj, přece jen už je dospělý a už má taky své názory, ale asi o naše děti. Po těch dvou hádkách jsem pochopila, že kamarádky nebudeme, ale myslela jsem, že se k sobě budeme chovat zdvořile a hlavně akceptovat se. To ona tak ale bohužel nepochopila, chce ovládat, mít nad všemi kontrolu (pořád říká: Já vím všechno!), bohužel už tam jezdíme minimálně, nevídáme se s ostatní manželovou rodinou, takže všichni věří jejím pomluvám o mě (něco se dozvím a když vidím, jak se snažila dřív pomlouvat ostatní přede mnou-jenže já na to nereagovala, nebo se jich zastala a tím skončila- na které já následně samý med je mi jasné jak mluví o mě…..) Moc jsem chtěla tam děti pouštět, s tím, že já tam půjdu jen na tu kratičkou návštěvu. Teď už je tam ale dávat nechci. Jak to mám říct? A hlavně: Před kým?Protože s ní už beze svědků mluvit nehodlám: buď lže, nebo říká polopravdy, co se jí hodí…..Před tchánem a mým mužem to nemá smysl, oba se jí myslím i bojí…