Starší dotaz #3354

Dobrý den, mám takový problém, že jsem hrozně urazliva, každá prkotina mě naštve. Vím to o sobě, snažím se na tom pracovat, ale když po celým dni ztrhana z prace se ženu domů udělat večeři, kterou udělám a pod nos jí prinesu příteli na stůl, kterej zvýší hlas kvůli tomu, že je zase udělána jinak než posledně, ze tam je málo toho a toho koření neudrzim se a jdu radši vychladnout do ložnice, abych mu něco neřekla. Pro mě je to obrana jak s ním neprijit do konfliktu. Ale jelikož je svůj, pririti se a začne peskovat, ze to nechápe, ze furt dělám scény, přitom jsem se radši uklidnila z cesty. Není to jen kvůli jídlu, ale přes víkend mu pomaham v práci, za každou maličkost mě vypeskuje. Ano, asi to nedělám správně, ale staci to říct normálně. Když už je to několikrát za den, urazim se, ale nereknu mu nic, jsem jen vnitřně naštvaná. Kdykoliv vznikne nějaká hádka, jsem bud ticho nebo se snažím něco říct, ale on mi říká jen že ho to nezajímá a že beze me bude mít vetší klid, at se zabalim a jdu. Víte, já si nesmim dovolovat nic kritizovat, jinak je oheň na střeše. Snazim se mu nic nevyyycitat, ale ceho je moc, toho je prilis. Myslite, ze je to krizi? Jsem také hrozně citlivý člověk, všechno se mě dotkne… Myslím, ze to je i z toho, jak neustále premyslim o věcech, které neresim a utlacim je. V říjnu jsem též prodělala miniinterupci, které dodnes lituji a pořad se mi vrací myšlenky na to. Jsem člověk, který si to radši nechá pro sebe, ale když se to nahromadí, tak bouchnu. Vim ze to taky není správné. Myslíte, že by mi pomohla meditace či jóga na celkové uvolnění? Omlovam se za složitý dotaz. PS: s přítelem jsme necelé 3 roky.