Starší dotaz #3382

Dobrý den, prosím o radu. Před týdnem jsem manželovi přišla na nevěru trvající 5 měsíců. Omylem nechal doma otevřené maily. Jsme spolu 25 let a máme dvě dcery. Naše manželství bylo dosud bezproblémové (to tvrdí i on) říká, že mě má rád, sex je bez problémů, nehádáme se. Velký problém je v tom, že před 3 měsíci mi zjistili rakovinu prsu. Byla jsem na operaci a odebrali mi jedno prso, teď chodím na ozařování. Nádor byl poměrně velký, 7 x 8 cm i když neinvazivní. Manžel tvrdil, že se nemusím bát, že se o mě postará a že mu vůbec nevadí, jak vypadám i nadále máme spolu sex. Z mailové korespondence manžela s jeho milenkou jsem pochopila, že ona si chce najít byt (je dosud vdaná a přibližně stejně stará jako já, má také dvě děti) a začít nový život (patrně s mým mužem). Muž jí odpověděl že jí s hledáním bytu pomůže, že si dovede představit život s ní a jestli na něj počká (to asi myslel, až jak to se mnou dopadne). Když jsem se ho na to zeptala jeho prvotní reakce byla, že se do ní zblbnul a nic ukončovat nechce i když mě má rád., což bohužel slyšela i naše dcera Řekla jsem mu, že je to od něj hnusné opustit mě i děti v takové životní situaci. Nehledě na to, že vloni měl infarkt (je mu 54 let) a předloni náběh na něj. Celou tu dobu jsem se o něj s dětmi starala a to i finančně. Po několika dnech hádek a dusna manžel přišel s tím, že nás opustit nedokáže a že se s ní rozejde ať mu dám trochu času. Nevím teď co mám dělat .Dcery si myslí, že by měl odejít (ignorují ho a vůbec se s ním nebaví) a že bych měla i já začít nový život. Ať se nebojím, že se o mě postarají. Mám strach jak to finančně utáhnu, nevím jak dlouho ještě léčení potrvá, také nechci házet všechny starosti na ně, pokud by se moje léčení nevyvíjelo dobře. Manžela mám ráda, ale to jak se zachoval v mojí zatím nejtěžší situaci mu nějak nedokážu odpustit a navíc mu nevěřím. Na léčení mi říkají, že mám být v pohodě a myslet jen na sebe, ale teď mi to nejde. Nikomu jsem to neřekla z příbuzných a známých protože se stydím za to, že nás tak hodil přes palubu (celých těch 25 let by vyměnil za čtyřměsíční známost). Myslím, že je do ní stále zamilovaný a rozhodl se zůstat s námi protože by ho všichni nejspíš odsoudili (i když on tvrdí, že mu na mě záleží) a taky se bojí, že by přišel o dcery. On teď tvrdí, že po vyléčení infarktu se cítil dobře a že si jen chtěl vyzkoušet jestli by na něj jiné ženy letěly, že je to chlapský pohled, který já nechápu a že to tak dělají všichni chlapi. Že ji až tak dobře nezná a neví jestli by to soužití s ní bylo to správné a že když teď odejde, tak ztratí možnost se vrátit. Za dobu našeho 25letého manželství mi předtím byl nevěrný jenom jednou (aspoň to tak on tvrdí) a to byl alkoholový úlet, bohužel mi to prozradila naše společná kamarádka, tohle bylo před 7 lety a překonali jsme to i když to trvalo dost dlouho. Rozumím tomu, že se někdo zamiluje, ale mám problém, s tím, že když má navázaný cca dvouměsíční milenecký vztah a manželka na které mu údajně záleží, s kterou je 25 let a kterou má údajně rád dostane rakovinu, že si neuvědomí, jaká je to situace a co by měl dělat. Považuji to za jeho hodně velké selhání. Stále mi z toho vychází, že mu ve skutečnosti na mě nezáleží a také nevím zda se na něj mohu v budoucnu spolehnout.