Starší dotaz #3383

Dobrý den Pane doktore. Nevím ,co mám dělat a popravdě říkat se mi o tom známým moc nechce ,jelikož se bojím ,aby mě nehnaly k psychologovi atd. Bojím se těchto věcí.Vždy jsem byla odtažité a tiché dítě ,ale nebylo to tak strašné. Vše to začalo asi pře třičtvrtě rokem , kdy můj brácha na tom byl fizickyy špatně a rodiče z něho zase psychicky. Neměla jsem s kým mluvit o mých problémech a pak když jsem viděla bráchu málem umřít mi to přidalo ještě víc na psychice. Začala jsem se sebepoškozovat a to nabíralo na intenzivitě. Na začátku roku jsem se málem i předávkovala ,ale nejspíše z velkého množství prášku to můj žaludek nevydržel a vyvrátila jsem to. Nikdo o tom neví a ni to že se sebepoškozuji ,jen kamarádka ,která si myslí ,že to je kvůli problémům a snaží se mi pomoc ,ale nejde to. Nejraději bývám sama. Dokážu klidně hodiny sedět na jednom místě a vyčítat si spoustu věcí. Vše si beru moc osobně a zaplavujou mě myšlenky ,že za vše co se stane můžu já ,ale to není úplně vše. Poslední dobou mívám vidiny i slyšiny. Neberu žádné léky nebo drogy aby to mohlo být z toho. Jen jsem kouřila ,jelikož mě to uklidňovalo. Nemůžu spát ,protože mě ty slyšiny a vidiny nenechají. Mám z toho strach. Jako by mě něco pronásledovalo a když neudělám to co chce nedopadne to dobře. Každou noc brečím a jsem ráda jestli spím víc jak 5 hodin ,jelikož většinou spím tak 4. Na každého jsem hnusná a protivná i když nechci. Vyčítám si to pokaždé ,když jsem k někumu neprávem hnusná. Kolikrát mlátím do věcí ,abych se uklidnila. Nebo dokážu mluvit sama se sebou. Zlepší se to jen když si čtu knížku která mě baví a podobné věci. Vě škole jsem se zhoršila a má být rodičák nevím ,jak rodičům vysvětlit ,že jsem se se známkami zhoršila i dokonce o 2-3 stupně. Nechci to někomu říct. Nechci aby mě nazvaly psychopatem , i když jak to vypadá jím nejspíš sem. Bojím se že by to přičetli i k pubertě ,jelikož mi je teprve tedy bude mi za pár měsíců 16. Předem děkuji za odpověď