Starší dotaz #3389

Bydlíme v RD (já, manžel a dvě dcery 5 a 7 let), manželovi rodiče (důchodci) a manželova sestra. Je to opravdu náročné. Já se snažím maximálně si hledět svého, vůbec se nezajímám, co dělá manželova rodina a jak to dělá. Manželova rodina je opak, sleduje všechno a všechny, ale nějak špatně. Vidí kousek a zbytek si domyslí, ale v negativní podobě. Takže pořád kolují pomluvy a výmysly. Člověk něco udělá či řekne a vrátí se mu to překroucený. Tím pádem jsem se snažila, co nejvíc se separovat. Jsem spíše introvert, s lidmi jsem vždycky vycházela, konfliktní nejsem, spíše ustupuji. Snažím se je nijak neprovokovat, na hloupé poznámky nereaguji. Stále jsem si říkala, že čím víc se h.. maže, tím víc smrdí a že se situace zklidní. Taky jsem doufala, že manželovi rodiče sami zjistí, že mi křivdí. Ale postupem času se pomluvy stupňovali, ale do očí nikdo nikdy nic neřekl. V baráku se něco hledá a tchýně řve na celý barák, na celý dvůr, že co se odstěhovala o patro níž (my jsme se v té době nastěhovali do baráku do horního patra), tak se všechno ztrácí, ničí. Postupem času si začali zamykat dveře a ze společných prostor odnášet věci. Přitom já jim nikde nešmejdím, nic jim neberu. Když jsem nahlas řekla, že se mi to nelíbí, tak ze mě udělali urážlivku, že se mi nedá nic říct a že to tak nemysleli. Začas tchýně zase proletí barákem a že jí někdo ohnul klíč a ona byla venku, tak to udělal někdo, kdo byl v baráku. V baráku jsem byla já, ale kde měla klíč, to ani nevím, a kdo ho ohnul je dosti zajímavé. Tchýně se pak na mě dívá dosti škaredě, ale švagrová ta bývá pak pár dní jako med. Manžel vesměs moje stížnosti na chování jeho rodiny nebere. Jen jednou si všimnul, že tchýně byla hnusná a pak mě čtrnáct dní říkal, že mě miluje. Apelovala jsem na něho, aby se bydlení upravilo tak, abychom neměli společné prostory, nebo abychom si našli vlastní bydlení. Nic z toho zásadně nechce. Tak už nevím, jestli jsem nenormální já a opravdu jsem urážlivá. Ale tohle se mi už nelíbí, skoro se začínám bát, že někdo chystá něco podlého. Na psychiku je to dosti náročné. Už jsem přemýšlela, jestli se rozvést, jen proto, abych se z toho baráku dostala pryč. Vůbec nevím, jak reagovat na jejich chování. Může to takhle fungovat dál, nebo bude lepší to nějak rozseknout? děkuji za odpověď Mila