Starší dotaz #3399

Dobrý den,potřebovala bych se poradit jak postupovat dál v případě mého otce.Otec odešel od rodiny v mých 20letech a setřiných 16.Žil s přítelkyní,která měla dceru,kterou což později pak uznal,že bylo její vinnou dali do výchovy otci.Takže si ji braly jen na některé víkendy a dovolené. V pozdějším věku cca 14-15let z důvodu školy se sama rozhodla,že chce žít s matkou a mým otcem.Možná to vidím trošku zaujatě,ale podle mě v tom byl kus vyčůranosti,protože její otec měl ještě další děti a u matky byla jedináček,který dostával vše o co si řekl.Sama uznávám,že z ní nevyrostl žádný hajzlík a je to celkem hodná holka jen rozmazlená.Můj a sestřin problém je v tom,že otec se po rozchodu s matkou v podstatě o nás nezajímal zapomínal na narozeniny atd.Sestra,protože brzy založila rodinu sama vynaložila aktivitu a začala se s ním a jeho přítelkyní stýkat kvůli synovi a já jsem čekala,že nějakou aktivitu vyvine on sám a to přišlo až v mých 31 letech před mou svatbou.S přítelkyní nyní otec již nežije skoro 10let,ale s její dcerou se stále stýká.Chápeme to,protože nějakou dobu byla součástí jeho života.Bohužel té pozornosti jí věnuje daleko víc než nám a naším rodinám. Příklad:ležela jsem po operaci-ani nezavolal jak se mám a místo návštěvy v nemocnici u mě šel s ní do kina nebo ji vzal na rodinnou oslavu aniž by se zeptal a když mu bylo naznačeno,že to není vhodné ještě se zlobil.V jejích 25letech jak říká je na ní hrozně pyšný ,bere ji na různé kulturní akce.Kdyby byla jeho pochopily bychom to,ale takto nemůžeme,protože nás nechal ať si se životem poradíme jak chceme a v našich 25letech pro nás nic takového nedělal.Po posledním takové nepochopitelné situaci už jsem to nevydržela a snažila jsem se mu co nejvíc v klidu naznačit ať se zamyslí co pro něj znamenáme my jeho vlastní dcery a co v podstatě cizí holka,že jeho chování k ní nám ubližuje.Kdyby ona nějakým způsobem trpěla,tak bych to ještě pochopila,ale opravdu má všechno o čem se nám jejich letech nezdálo.Bohužel jediná reakce z otcovi strany byla,že se strašně naštvalřel,že to není pravda, obvinil mě snad ze všeho co mohl a naznačil,že jsem si to u něj totálně pokazila.Druhý den se mu to asi rozleželo v hlavě a napsal mi,že jednal pod vlivem emocí,ale i tak že nehodlá nic měnit a že to mám pochopit.Pochopit to bohužel nemohu,protože my jsme jeho krev a má u nás vnoučata,ale smířit se tím asi budu muset.Bohužel jeho jednání mě tak ranilo,že mám tendence se s ním přestat stýkat.Vím,že kvůli dcerám bych to dělat neměla.Takže nevím co teď,byla bych ráda,aby se mu otevřeli oči.Poradíte jak bych se měla zachovat?Děkuji