Starší dotaz #3401

Dobrý den, dlouhodobě nevycházím s 22 letým synem své družky. Žijeme spolu už 15 let v jedné domácnosti a mám pocit, že ve vztahu s ním je to "pohnojené" snad navždy. Občas dojde k těžké hádce, při které mi i jemu rupnou nervy. Přiznávám, že skoro vůbec nic nevím o otcích "macechách", kteří žijí ve vztazích s dětmi svých partnerek. Když zavzpomínám, "táta" jsem pro něj nikdy nebyl a kromě situací, když něco potřeboval, skoro nikdy mne neoslovoval ani jménem. Nyní je dospělý, zaměstnaný, má dlouhodobou známost, ale žije pořád s námi doma. Poslední hádku předcházela má výtka, že doma nehne brvou, protože je podle něj pořád v práci. Ono to ale tak úplně není a pracujeme všichni, kromě malého synka. Každá hádka je nakonec velmi vyčerpávající, nic neřešící, právě naopak. Po slovech, že mám držet hubu, že nemám poučovat, atd. většinou vybuchnu a pak mme to mrzí, a pak mám pocit, že jsem doma jen za hlupáka. Nejraději bych to všechno skončil, ale malý syn je pouto, které mne v této nepříjemné situaci drží a přes které bych velmi nerad šel. Svůj díl viny na situaci si uvědomuji, mám ale pochybnosti, že nevlastní syn, či partnerka si něco takového byť jen na okraj připouští. Moje partnerka se "do toho nemíchá", v podstatě to nijak nekomentuje, stojí ale spíš na straně svého syna. Nechci situaci přehnaně dramatizovat, ale problém to je a velmi bolestný. Prosím Vás o každý podnět, byl bych vděčný za cokoli, problémy s první, či druhou láskou má každý, těch je všude plno. O situaci sobě podobných, a jejich možném řešení nevím nic. Děkuji, Ladas