Starší dotaz #3402

Dobrý den, prosím Vás moc o radu. S otcem mého dítěte (8 let) jsme se rozešli mj. i kvůli neshodám ve výchově. Já jsem to vnímala jako sabotování všech svých snah. Např. od útlého věku syna otec odmítal venku zdravit, kdysi na výletě při návštěvě restaurace se urazil a před zraky syna odešel bez objednání jídla,když jsem se ho ptala, proč tu nepozdravil. (prý v takovém pajzlu zdravit nebude). Nyní, když vidí, že Ondrášek nezdraví, tak zdravit začal. Syna po víkendu nemůžu dostat ráno z postele, o víkendu u otce se budí vždy mezi 5-6 h, ale Jiří odmítá ho dát do postele dřív, chce mu číst. (ne sice dlouho, ale Ondra nemá ve 19.30 už ani sílu na zuby a ani za hodinu ještě nespí, ač se mu zavírají oči. Od čtvrtka jsem hlídala syna u otce za Prahou opět i já, Ondra se sem tolik těší, protože v lednu jsem se s ním odstěhovala 200 km do svého rodiště. (Skončila jsem v práci Praze kvůli problémům s ušima z hluku.) Ondra tu nechtěl být na Velikonoce s tátou sám – bál se, že při neposlušnosti zas na něj bude Jirka jen křičet nebo mu nařeže, tak jsem tu opět. Marně Jirku prosím, vysvětluji, roky kvůli podobným věcem. Něco řeknu, Jiří řekne opak. (U drobností by to samozřejmě nevadilo.) Do poradny kv. výchově jít se mnou odmítá,i kv. vzdálenosti,vše ví nejlépe sám, ač si nikdy nic nepřečetl. Ondra má dávno zničené sebevědomí a tyhle rozepře samozřejmě psychiku dál poškozují, navíc když se přiklání k jednomu z rodičů. Např. se mi chlubil, že u rodičů Jirky ho nechávají na PC snad hodiny. Jsem už opravdu bezradná a zoufalá. Děkuji moc za odpověď, ač je tu asi každá rada drahá… Jana Pinkavová