Starší dotaz #3441

Prosím Vás, už jsem dospělá ale pořád se chovám jak dítě,lidi mne pro to nesnáší a já sebe taky. Nejsem tak silná osobnost,nezvládam být sama. Teda jsem ráda osamotě určitou dobu ale pocit že nemám řádne opravdové přátele ani nikoho kto by se o mně opravdu zajímal. Je pravda že potřebuju pro život ten pocit vědet že se o mně nekdo zajíma,že nejsem taková nicka jak si o sobě myslím. Ja vím že bych si ten pocit měla dát sama ale mně to přijde strašně smutný! možná se záměrně nechávam na dne protože čekám až mi někdo pomuže a je smutný že nikdo není ochotný pomoct. Hrozně by mi pomohlo kdyby tady byla nejaká osoba co by se třeba sama od sebe zeptala jak se cítim, abych řekla co mně trápi abychom to mohli společne vyřešit….Ale asi se bojí žeby se nakazili negativismem a jme jim lhostejná. Moc mně to bolí. Říkam si jestli bych zustala zavřená doma, jestli by si na mně někdo vzpomněl. Napadlo mně jestli to nemuže být i kvuli tomu že jsem vyrastala bez otce a tak mi chybý taková ochrana silnejšího člověka. S mámou si taky moc nerozumím, ta se až přehnaně strachuje pro všechno a tak jí toho o sobě moc neumím říct protože to taky často chápe špatně.