Starší dotaz #3508

Dobrý den, je mi 15 let, vždy jsem se však cítila podstatně duševně dospělější tak, jak to vidí a komentují i ostatní, neberte proto prosím věk příliš v potaz, pubertou jsem si už očividně prošla. Velmi se několik let zajímám se o psychologii a proto se poněkud obávám o svoje duševní zdraví. Jsem cca. na 99% přesvědčena, že jsem asexuální, ačkoliv nemám tak velké záchvaty, že bych vyjedla celou lednici, tak již asi 3/4 roku se tajně potýkám s bulimií , nezvracím moc, ale až 4x denně a asi 2 roky na sobě hlavně pozoruji výkyvy energie i nálady. Tyto výkyvy mi vůbec nevadily, ale vidím, že se na obě strany stupňují. Už jsem vyplňovala mnoho a mnoho různých testů na internetu a v podstatě mi vždy vyjde cyklothymie nebo dokonce bipolární porucha II. typu. Mánii jsem nezažila, ale obávám se jí, protože cítím, že se moje nálady stupňují, vyvádí mne z klidu i ten pocit, že nevím, jak budu schopná fungovat zítra, za týden. Velmi často při výkyvu do nejspíš ještě stále dost mírné deprese myslím vážně na to, jak spáchat sebevraždu. Ještě jsem se nepokusila, ale sama se tomu vždy zpětně divím při vzpomínce na pocity a myšlenky, dokážu se totiž šíleně nenávidět. Okolí je zvyklé, že jsem odmala někdy až příliš energická, opak přičítají únavě, neboť neví, co se mi honí hlavou. Nechci přidělávat starosti rodičům, protože vím, že by to nesli asi poměrně těžce, ale docela ráda bych šla k psychologovi, nemocničnímu, na soukromého nemáme stejně peníze. Také ale nevím, jestli to nemám nechat být, jestli se tím nezabvám moc, třeba kvůli znalostem z psychologie, na druhou stranu, o poruše příjmu potravy jsem bohužel přesvědčena. Prosím, napište mi co nejdříve, co byste dělali s touto kombinací na mém místě. Předem děkuji.