Starší dotaz #3531

Dobrý den. Nevím co si mám o sobě myslet, přijdu si že jsem zapoměl na svou minulost, že jsem tehdy ani nežil a nic si neuvědomoval. Jen teď, když už jsem dospělý přemýšlim co všechno jsem si nevšímal, jak sem se nestaral o nic,nezajímal se. Mám z toho pocity hněvu na sebe za to i na to že si nemůžu vzpomenoout na víc. Vím, je to minulost a mám se soustředit na přítomnost ale mě to nedá ani spát. Chtěl bych se vrátit do minulosti a přežít to lépe,napravit co jsem mohl ale neudelal. Ku příkladu těď pátrap po něčem co se stalo na základce. Vedle naší třídy byl o něco starší ročník. Chodili tam dvě dívky, byly pořád oblečené v černém, tmavý mejkap, měli rády kapelu Tokio Hotel…A jedného dne si buď jedna nebo obě vzali životy. Já si jen pamatuju neurčité řečí od učitelú nebo od lidí když o tom náhodou něco prohodili ale v podstatě sem to nevnímal, vůbec se mě to nijak nedotýkalo ani mi nebylo smutno z tragické události,nic… Teď když jsem si na to trochu spoměl, mám to v hlavě moc hmlistě, pamatuju si akorát pár obrazú jak ty dívky jdou po chodbě a mně přišli jako opravdu silné, bál jsem se k nim ozvat protože jsem byl naproti nim prcek a stejně by to bylo divné. A teď už je moc pozdě a nevím, asi bych chtěl kontaktovat jejich rodiny i když by určite nechteli otevírat staré rány a já vlastne ani nevím jak se jmenovali…Myslím že nemůžu nechat jít prič minulost když jsem ji vlastně ani neprožil.