Starší dotaz #3544

Dobrý den, je mi 16 let a myslím, že už to sama nezvládnu a potřebuji pomoc. Potřebuji, aby mě alespoň někdo vyslechl. Víte, žijeme ve světě, kde má každý z nás hromadu problémů a chceme se s nimi s někým podělit a očekáváme od lidí pochopení a podporu. Bohužel většinu lidí v mém okolí moje problémy nezajímají a neposlouchají, místo toho řeknou: ‚Jojo, já to ale také nemám jednoduché …‘ a začnou hovořit o svých věcech a ty mé jdou do pozadí, to je důvod, proč jsem se obrátila na vás. Mám špatný vztah s rodiči. Skoro každý den se hádáme a někdy to jsou opravdu blbosti (například se na mě naštvou jenom kvůli tomu, že nechci jet s nimi na koupaliště nebo kvůli tomu, že mě nutí dělat volejbal i když mě už nebaví nebo táta se jednou se mnou nebavil 6 dní jenom kvůli tomu, že jsem mu jednou nechtěla dát pusu) Každý den brečím, protože jsem strašně citlivá, a když mi řeknou, že jsem vypatlaná, a že jsem tlustá a mají samé poznámky na moji váhu, hrozně si to beru. Kvůli nim jsem si už párkrát ublížila (vyvolávala jsem si zvracení a řezala se) a nejsem na to vůbec pyšná. Já jenom nevím, co mám dělat, kde se stala chyba. Pořád si připadám ne dost dobrá, zato moje mladší sestra je naprosto geniální. Skoro každý den je máma naštvaná a já s tátou nevíme proč, ale když k nám přijede návštěva, naprosto se divím, jak je najednou veselá a chová se ke mně jako k andílku. Proto jsem si jednou řekla, že nikdy nechci být jako moje máma a snažím se ke všem chovat co nejlíp, všem pomáhat a rozesmívat je, být jim oporou. Ale někdy je to tak těžké. Někdy mě nějaký člověk vyloženě štve a už mu chci něco říct, ale potom se zastavím a řeknu si, že to nesmím udělat, že nechci být jako máma. A takhle se ve mně hromadí všechen hněv a vždy čekám na večer, až se z toho zase vybrečím. Nevím, jestli to s tím souvisí, ale někdy se mi stává, že nemůžu ani spát. Prosím poraďte, co mám dělat.