Starší dotaz #3563

Dobrý den, je toho na mě v poslední době strašně moc a moje zázemí místo aby mi dodávalo oporu a energii se třese na hraně smrtelných křečí. Ale po pořádku vám povím, jak jsem se dostal do situace, kde jsem. V pubertě mi umřeli zbývající prarodiče a já musel v některých věcech předčasně vyspět. Od mala jsem se motal kolem výstavby aj. ,takže, co studovat byla jasná volba a myslím si, že mě tento obor naplňuje a vidím v něm svou budoucí seberealizaci. V druhém ročníku SŠ jsem se seznámil se svou stávající partnerkou, tehdy ji bylo 14. Po roce jsme se dali dohromady (ji bylo 15 mi 19). V některých ohledech byla na svůj věk hodně vyspělá a dál už to šlo samo. Zažili jsme spolu krásné chvíle zamilovanosti, první sex. Já šel na VŠ ona na SŠ, kde byla na intru a začalo 4 roky vztahu na dálku. O to víc jsme se na sebe o víkendu těšili. VŠ jsem měl těžkou, ale zvládal jsem to. Bohužel magisterské studium bude ještě těžší a já mám strach z toho jak to zvládnu. Budu se muset hodně intelektuálně přerůst a dále rozšiřovat své obzory. Celkem se bojím, že to nezvládnu, ztratím rok života a zklamu své okolí. V tomto bodě je emocionální stránka věci silnější než ta racionální (nic se neděje, stavebnictví je rozmanitý obor, můžu v něm dělat něco jiného,aj.). V poslední době jsem si všiml, že mám i nízké sebevědomí. Analýzami se dostanu do kruhu ze kterého neumím citem vybrat dobré řešení, takže zkouším různé cesty a stojí mě to spoustu sil a času. Zkrátka mi jeden ze základů života bere víc energie než dává, ale věřím, že je to nutná daň dostudovat a poté se snad dostat k práci která mě uživí a bude naplňovat. Pocit strachu z neznámého v této chvíli zažívá snad každý a doufám, že se s ním vyrovnám. Díky nedostatku času jsem hodně omezil styk s kamarády (náročná škola, přednost partnerce), někdy se vídáme, ale není to nic pravidelného. Celkem se mi podařilo udržet všechny dobré přátele, rodina mě podporuje… Koníčky jsem bohužel nikdy moc neměl. Z hlediska společenského žití mě mrzí, že je velice úzké, nenavazuji moc nových kontaktů. Ani si už nejsem jistý jak bych to zvládl, kdybych měl čas… Trochu pochyby o sobě samém. Bohužel se mi přímo před očima rozsypává můj dlouholetý vztah. V jejím maturitním a mém bakalářském ročníku jsme na sebe měli snad nejméně času co pamatuji. Mám obavy, zda jsem svou partnerkou nepotkal příliš brzo. Chvílemi jsem možná nebyl jen partner, ale i rodič, který ji otvíral nové možnosti, motivoval… V této věci si nejsem jist jak to bylo, ale určitě to ovlivnilo můj úsudek a očekávání. Partnerka je velmi úzce profilovaná – je posedlá psy a koňmi (velice se na ně váže). O nějaký širší základní přehled moc nejeví zájem. Nevadí ji to. Z mého pohledu ji to strašně omezuje. Po letech vztahu to hodně vnímám. I mí přátelé mi kdysi řekli, že hodně uvažují o čem se sní díky úzké profilaci bavit. Teď se nedostala na VŠ (dle mého k tomu přistoupila lehkovážně a neudělala pro to všechno). Jako každý říkala, že když se nedostane, tak půjde pracovat. Se střední zemědělkou to je, ale těžké. Jdou ji jazyky tak jsem se ji snažil motivovat ať jde studovat je nebo něco jiného. Místo toho chce jít pracovat a že za rok zkusí uměleckou (poslední dva roky ji začalo hodně bavit kreslit). Takže si začala hledat prací. Celkem rychle ji našla na poště (ani nečekala na další nabídky) a vypadá to, že ji ta práce vůbec nevadí. Z čehož jsem úplně v šoku. Ve 20 letech by měla být ještě plná snů, ctižádosti, ambicí a ona se chce zavrtat za 11000 měsíčně na poště? Za celých pět let jsem si neuvědomil jak postrádá ambice(vzhledem k jejím životním cílům bych očekával větší profesní ambice – shodují se s mými, ale navíc chce koně) a z rodinného zázemí nemůže mít ani větší. Zamítnutí odvolání a sehnání práce se odehrálo asi během týdne, kdy jsme se moc neviděli. Takže jsem to pak musel hodně rozdýchat a trochu jsme se pohádali, kde mi v podstatě bylo řečeno, že ji musím brát jakou je a ne jakou ji chci já. U ní doma, že si myslí, že jsem moc ambiciózní?!!! Naopak si myslím, že díky svým zážitkům a zkušenostem mám celkem racionální uvažování a představu jak těžké je dosáhnout na vlastní bydlení, uživit rodinu a podobně. Proto studuju abych měl vyšší vzdělání pro lepší práci, která mi má umožnit pořídit si vlastní bydlení a založit rodinu se kterou budu moci i sem tam odjet na dovolenou a ne 3x otočit každou korunu. Díky jejím nízkým ambicím pochybuju, že bude mít vůbec zájem ještě dodělat VŠ. Jejím rodičům je to očividně jedno, že bude dělat na poště jim asi taky moc nevidí, hlavně že má práci. Jsem rád, že má tak brzo práci, ale v jejím věku očekávám, že k tomu bude přistupovat, jako, že to je na přechodnou dobu, ne že se v ní zahrabe na já nevím jak dlouho… S takovým platem člověk na vlastní bydlení moc nenašetří, kde jsou peníze na psa, kterému se hodně věnuje a případného koně. Když se ptám zda hledá další prací, tak odpoví, že ano, ale dál to nerozvádí a mi se zdá, že pasivně čeká až o ni zakopne… Z jejího pohledu chce na odcizení reagovat spíše utužením vztahu, ale já nemám díky škole tolik času, přes prázdniny pracuji a abych měl peníze a zároveň i nějakou praxi. Na pohybové aktivity partnerka moc není a já po 5 letech vztahu už o nějakém koukání na film z postele nechci ani slyšet… Dost na to, že pořád slyším o psech a koních… Už si nejsem jistý, zda se na naše chvíle netěším čím dál míň (stereotypní, její úzká profilace nás z mého pohledu strašně omezuje). Vidím hlavně negativní věci a na ty pozitivní si musím vždycky vzpomenout. Chvílemi začínám o nás pochybovat, aj. Zda se partnerka vydává vlevo a já vpravo… Ze školy jsem unavený a nervózní a místo abych se opřel o stabilní vztah naopak zvažuju, zda se nenávratně poškodil a radši ho ukončit než v něm setrvávat a prodlužovat agonii (zkratka se přechodil?). Na druhou stranu mám strach ukončit tak dlouhý vztah (nějak na tom vztahu ještě zapracovat, ale nevím jak, když to bohužel vypadá,že hlavně nespokojený jsem já), kterému jsem věnoval spoustu času na úkor části kamarádu a navazování nových přátelství. Zda se nechytám udělat životní chybu a zda si v budoucnu dokážu najít další partnerku. Zkratka mám strach z dalšího profesního vývoje a bohužel problémy i případný strach z partnerského vývoje a nevím jak dál.