Dobrý den, mám dotaz ohledně dcery. Tedy přesněji, nejsem její biologická matka, její maminka bohužel zemřela, když malé byli teprve čtyři měsíce (nyní v září oslaví druhé narozeniny). Situace je asi taková: Žiji se svým přítelem a čtyřletým synem v rodinném domku na vesnici a před dvěma měsíci jsme se společně dohodli na tom, že je třeba našemu kamarádovi – samoživiteli – pomoci, a že to bude prospěšné všem, protože syn bude mít kamarádku, malá náhradní maminku, kamarád bude moci chodit do práce, a já tu nebudu tolik sama, protože přítel jezdí někdy i na tři týdny do zahraničí. Funguje nám to dobře, jsme spokojení a pokud vyvstanou nějaké problémy, jsme schopni si společně sednout a vyřešit je. Samozřejmě nikdo z nás netuší, jaká úskalí nám takovéto soužití může přinést. Musím zdůraznit že mezi mnou a kamarádem nejde o sex. Když se k nám kamarád s Ellinkou přistěhovali, oslovovala mne mála teto, ale asi před týdnem mi začala říkat maminko. Mě to samozřejmě těší a matkou jí chci být. Nevím teď jak správně zformulovat větu, prostě máme v obýváku ve vitrínce, vedle urny a fotky mojí maminky také fotku a urnu její maminky, tak tam vždycky chvilku stojíme a "povídáme si" s těmi našimi maminkami. Ellince říkám že tam je její maminka, která je v nebíčku, a já jsem maminka, která s ní je tady na zemi. Víte, myslela jsem si, že by bylo možná lepší, kdyby mi říkala teto, ale na druhou stranu si říkám, co si asi chudák dítě musí myslet, když slyší syna Jiříka jak mne oslovuje maminko, a ona nemá nikoho, komu by to mohla říkat, jak jí asi je. Myslím že jí musí být hrozně smutno. Vím, že úmrtí rodiče i v takto raném věku je traumatizující zážitek, ale nic víc o tom nevím. Moje maminka zemřela v mých osmnácti letech, což je samozřejmě velký rozdíl. Prosím Vás tedy o radu, jak "neudělat botu" a nezpůsobit Ellince byť třeba nevědomostí nějaké další trauma. Všichni počítáme s tím, že obě děti vyrostou společně jako sourozenci. A ony se tak také chovají :-) Předem Vám děkuji za Váš čas a odpověď, a přeji Vám hezký zbytek dne. Petra.
Milá Petro, úvodem Vám chci vyjádřit hlubokou úctu a nejen Vám, ale všem zúčastněným. Vaše uskupení je společenstvím lidí, kteří si navzájem pomáhají žít. Asi se shodneme na tom, že nevíme, co bude, což ostatně nevíme ani při uzavření svatby apod. Žít v pravdě a lásce je to, oč tu běží. Připadá mi, že v dané situaci děláte to nejlepší, co můžete – ctíte její biologickou maminku a poskytujete ji bezpečí a zázemí – nechť jste tedy její pozemskou mamkou… určitě víte, k čemu se zavazujete. Důležité v té věci je i postoj a rozhodnutí jejího táty – vašeho kamaráda. Držím palce a přeji vše dobré. (budu ráda, když za nějaký čas dáte vědět, jak fungujete…)
Potřebujete více pomoci?
Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní. Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, neváhejte mne kontaktovat.
Vlastní dotaz
Vlastní dotaz můžete položit v mé online poradně. Přečtěte si přečtěte pár bodů, co tam uvádím ... ať máme podobná očekávání. Pokud chcete odpověď nebo konzultaci na míru, neváhejte mne kontaktovat.
Online semináře a lekce
Nově v nabídce naleznete online semináře - unikátní multimediální lekce, naprosto konkrétní návody a inspirace.