Starší dotaz #3590

Dobrý den, Je mi 18, a jsem holka. Mamka pije už tak X let v kuse, ikdyž byla těhotná a ikdyž mě kojila- díky tomu mám nemocné srdce. Nedá se to vydržet. Je mi z mámy zle sotva ji vidím, protože je jen výjimka, pokud se nenapije. Přes 2,5 roky jsem s přítelem. Já ani on nic nepijeme, nekouříme a ani nechodíme na párty. Ve škole nemám žádné kamarádky ani nikoho s kým bych si promluvila. Do školy dojíždím 50 minut autobusem, a když jedu domů, raději se jdu učit do knihovny a domů jedu později abych se nemusela vídat tak moc s mámou. Pořátttd poslouchám, jak na školu kašlu ikdyž jí věnuju opravdu hodně a učím se po škole i dlouho do rána. Známky mám dobré (jedničky, dvojky) a pořátttd mi nadávají,,, že se málo učím, a když mám třeba jen jedničky, tak mi řekne že je jim to jedno že je to přece můj život, ale když se mi něco nepovede hned mi nadává, že se flákám bůh ví kde a pak to tak dopadá. Mám jen přítele a nikoho jiného za kým můžu jít, ale ten se teď taky změnil. Jeho rodiče jsou také dost přísní. A když mu něco nejde nebo se pohádá s rodičema, vždycky si to vyleje na mě. Ne že by takový byl pořátttttttddddd, ale má taky svoje nálady. Dřív býval hodný a zlatý, ale strašně se změnil. Pak se mi omluví, to ano, ale prostě mě to ničí, jak to vždycky odnesu. Na mě působí doma i naši. Sotva dojedu domů a vidím mamku, hned se mi zničí nálada a jsem naštvaná. Za doktorem nebo na léčení nechce. Nevím už co dělat. Lže, vymýšlí si jak ji všichni bijeme, ale přitom má modřiny z toho, že sebou sama háže o zem. Má bludy, o tom že má 3 děti(v realitě 2) apod. Je toho na mě moc a nezvládám už chodit do školy (gymnázium, které je opravdu náročné a má vysoké požadavky na studium), protože toho je hodně a pořát se stresuju kolik toho musím stíhat. Doma to vydržet s mamkou a do toho se učit a ještě když se naštve přítel. Někdy jsem z toho všeho tak ve stresu že se hroutím, mám deprese, trpím neskutečně na psychiku apod. Všechno mi vadí. Mám návaly neskutečného vzteku. Milionkrát jsem uvažovala nad sebevraždou ale přítel mi to vžycky vymluvil. Mám hodně i zdravotních problémů a tak chybím i často ve škole, ale všechno to zvládám dohánět, ale smějí se mi ve škole, že hodně zameškávám, ikdyž to není moje vina. Hodně mě to užírá, protože jsem bývala společenská a usměvavá a rozkrájela bych se pro dobro druhých, doučuju spolužáky, když potřebují, ale to je asi jediné k čemu jim jsem. V poslední době nemám ani náladu na nic. Nechce se mi smát ani s přítelem, nic… Jsem strašně citlivá a sotva na mě někdo jen zvýší hlas, už se hroutím. Strašně mi to všechno pohnulo s psychikou. Mám problémy s žaludkem, často se mi chce zvracet, boleti hlavy, srdce apod. Kardioložka mi vždycky řekne, že silumuji, takže to je asi také tím stresem. Mám už ze všeho strach, zhoršily se mi fobie apod. Nikdo kromě přítele neví, co prožívám, předevšema to tajím a snažím se usmívat. Ani příteli už neříkám všechno protože mu nevěřím. Ale když mám špatný den, kvůli mámě, tak nemůžu jít ani za přítelem. V noci nemůžu spát, přibrala jsem a přitom nejím víc než obvykle.