Starší dotaz #3593

Dobrý den, vždycky jsem si myslela, že vše zvládnu sama, ale začínám cítit, že potřebuji odbornou pomoc. Mám už od dětství problém se svým otcem, je to cholerik, dříve bil matku i mě, ale ne nijak hrozivě. Vím, že mě miluje, tím jsem si jistá, také jsem přesvědčená o tom, že je sám psychicky nevyrovnaný a nemocný. Je mi 22 let, v září se mám vdávat a ač je to z lásky, je to také proto, že doufám, že už mi bude dovoleno být se svým partnerem častěji. Naši vyžadují, abych byla co nejčastěji doma, možná už ne tolik, ale já se bojím přestat jezdit méně často a když něco mám, předem píšu a omlouvám se, protože se bojím, že mi bude cokoli vyčteno. Můj táta je podnikatel, zakládá si na penězích a často shazuje mého přítele, že nemá tolik peněz jako on, peníze jsou pro něj hlavní měřítko a vždy když se mu něco znelíbí, křičí na mě nebo mamku, že on nás kretén jenom živí a my mu např. ani pořádně neuvaříme (když je třeba jen lehce rovařená rýže). Svatbu jsem si přála někde na dovolené, ale ze strachu z reakcí rodiny jsme zvolili rodinou oslavu. Našetřili jsme na ní a všechny pozvali, táta to vzal tak, že neexistuje, abychom si sami platili hostinu, to že platí rodiče. Řekli jsme si tedy o jednu třetinu předpokládané útraty, aby to bylo od obou rodin stejné. Můj ješitný otec se "když tedy všechno platí" začal hrozně angažovat, předevčírem mi volal a sprostě nadával, že žádnýho zas.. Kozla pít nebude, že to ho tedy neuctíme a že půjde domů.. Řekla jsem mu, že se to dá ještě změnit, ať na mě nekřičí. Volal mi druhý den, stihl urazit mého přítele, mé kamarády a jen tak mi oznámil, že v penzionu, kde se má svatba uskutečnit, byl a dohodl tam vše podle svého, protože on to přece platí.. Po telefonátu jsem se zhroutila, on mi nikdy nepřestane vstupovat do života. Můj přítel to nevydržel, zavolal mu, aby vše řešil s ním a přestal nám to organizovat. Táta se samozřemě urazil a já mám od té doby žaludek v křečích, strašně se bojím následku, ač vím, že nemůže být přece tak hrozný. Všechny tátovi výlevy si vždy beru hodně k sobě, ať si říkám racionálně co chci, vždy mě to hrozně sebere, mrzí, mám strach a bolí mě břicho. Je to časté, volá mi tak dvakrát týdně. Kolikrát je to normální rozhovor, ale já mám vždy předem strach a těším se, až skončí, i když se třeba něčemu smějeme. Nejvíc se bojím, že si přítelova slova vyložil po svém – jako vždy všechno, je hrozně vztahovačný – že si má své peníze nechat, čili zůstat doma, protože když nechceme jeho angažování, nechceme tedy jeho peníze a tím nechceme jeho na té oslavě.. Vím, že by se mi asi ulevilo, ale na druhou stranu bych se bála toho, že tam nebude, nevím, jestli by mě to mrzelo, ale bála bych se výčitek a nějaké scény nebo telefonátu. Na druhou stranu, když s ním domluvím po telefonu a začnu třeba nadávat, abych si ulevila, napadne mě často, co když to nepoložil a slyš to, nejen, že bych se bála reakce, ale bylo by mi ho asi i líto. Kazí mi život, ale já vím, že mě má rád, jen má velký problém, je to mnohem slabší člověk než jsem já, a proto jsem si vždycky myslela, že to zvládnu, ale nyní svým "překousni to, jednou to třeba skončí" ničím i svého budoucího manžela, který nechce, aby nám někdo neustále zasahoval do života a stresoval mě, abych čtyřikrát do měsíce brečela. Brzy bych chtěla otěhotnět, ale to by znamenalo se na rok nevídat s otcem, pokud chci mít zdravé dítě.. být těhotná bez stresů.. musíms tím tedy dělat něco co nejdříve. Jsem jeho krev, jsem mu v mnohém podobná, ale jelikož se mi nelíbí, jak se chová, můj partner je jeho pravý opak, přesto mám někdy nutkání začít si s někým, kdo je jako můj táta.. asi to o něčem vypovídá, vy budete vědět. Prosím poraďte mi. Děkuji..