Starší dotaz #3599

Dobrý den, je mi 32 a mám 5-letou dceru. Poslední dobou je na mě dcera celkem zlá, není den, co mi neřekne, že jsem hnusná a to třeba jen kvůli tomu, že jí nechci dát bonbon, za to, že předtím byla na mě ošklivá. Přítel (tatínek dcery) mi řekl, že je to mnou, že přesně tak ošklivě, jak na mě mluví dcera, mluvím já na ni. Vím, že výchovu moc nezvládám, ale přítel mi v tom moc nepomáhá, je dlouho v práci a veškeré rodinné starosti jsou na mě (vození do školky, společné platby, strava, koupání, ukládání ke spánku a dokonce i práce kolem baráku např. sečení a tak). Když dám dceři nějaký trest (třeba zákaz TV) tak to tatínkovi připadá zbytečné, že se s toho neponaučí. Když jí potrestám (ústně nebo fyzicky), tak za chvilku s ní tatínek dělá lumpárny, a když mu vysvětlím, že to takhle nejde, tak se akorát pohádáme. Mám pocit, že už to nezvládám a někdy mi přijde, že kdyby dceru nevychovával přitel, tak je dobrá. Měli jsme psa, bohužel pod vedením přítele se z něj stal zlý pes, kterého jsme nakonec museli dát pryč, protože dceři v tu dobu bylo 2 roky a báli jsme se, že jí pokouše, proto to taky dávám za vinu jemu, že je dcera taková. Bydlíme ve starém baráku s mojí mamkou, což nám ke vztahu moc nepřidá, ale máme koupený pozemek, že budeme stavět, takže se staráme o dvě místa, lépe bych řekla, že já se starám o dvě a přítel jen o to své, což je ten pozemek, a když mu naznačím, že mi v ničem nepomáhá, umlátí mě argumentama, jak to má v práci těžké a tak (dělá stavebního mistra)a že si chce taky odpočinout. Vidím to, že opravdu nestíhá dělat pak něco doma, ale už mě to dost ubíjí. Taky jsem se několikrát už sesypala, ale přítel zrovna u toho nebyl a když mu vysvětluji, že jsem na tom psychicky špatně, že ani nespím, tak, že prý s tím mám něco dělat, tak opravdu nevím, zda si mám nechat odborně poradit. Moje doktorka mi už předepsala nějaké prášky na uklidnění, ale jsem po nich hrozně unavená a neschopná pracovat. Prosím o radu. Děkuji