Starší dotaz #36

Dobrý den paní doktorko, ráda bych Vás poprosila o radu. Můj přítel se před časem rozvedl (chtěli se rozvádět, jen jsem to já svých příchodem do jeho života urychlila). Má 4letého kluka, kterého jsem ještě neviděla, protože si to jeho bývalá manželka nepřeje. A on, aby kluka mohl vídat, tak se podřídil. Tedˇ, po roce a čtvrt chtěl, abychom prvně jeli na výlet a prvně ho viděla! Ale já jsem odmítla. Mám prostě pocit, že k nim nepatřím a že oni jsou rodina a není možný, abych zapadla, že budu jen jako doprovod. Přítel o tom mém pocitu moc neví, nerad tohle řeší. Ten kluk za to nemůže, vím to a proti dětem vůbec nic nemám! Vedu i kroužek s dětmi. Možná je to spíš tím, že mi ho nedokázal ukázat už dávno, že neměl zájem aby jsme se seznámili, když spolu žijeme nebo že si nedupnul a přitom já mu to říkala několikrát, aby jsme někam ve třech vyrazili a říkala jsem si, že bude mít radost, že to chci. Tak že tím pádem měl vždy přednost a já byla vždy na posledním místě, protože nemohl být na společném výletě s námi, tak byl bud´s klukem nebo se mnou – a chápu to, je to jeho dítě, tak že s ním byl více. A ted´to bude brát jako samozřejmost, že když najednou on chce… A já nevím jak si ten pocit vysvětlit a jak se ho zbavit. Moc děkuji za odpověď. Barča.