Starší dotaz #3615

Dobrý den, už jsem Vám jednou psala…. Jsem svobodná matka. Když jsem otěhotněla, bylo to s mladším partnerem po půlroční známosti…. Nějak náš to zaskočilo, ale já na potrat nechtěla, tak jsem mu navrhla dopisem, že se rozejdeme… Nereagoval, tudíž jsem měla za to, že s tím souhlasí a vyhovuje mu to…. Po letech jsme se potkali, říkal, že celou dobu čekal, až se mu ozveme…dcerku si zamiloval…. Bohužel ale v té době už byl ženatý… Přesto nás k sobě pořád táhla ta stará láska… Myslím, že s tím docela bojoval… Vždycky sza mnou pár měsíců jezdil a pak – jako by na něj dolehlo svědomí – to zase ukončil, že je ženatý…. Naposledy to trvalo 2 roky – a já to brala, že mě má rád a neptala se, jak to má se ženou… Kvůli němu jsem se i rozešla s přítelem…. Bohužel jsem o tom ale nemluvila, ani o svých pocitech, jak moc ho miluji… Měla jsem pocit, že by se cítil svázaný a třeba to ukončil, což jsem něchtěla… Byla jsem ráda i za ty chvilky, kdy byl s náma a kdy mi dával najevo svou lásku… Asi měl se ženou poslední dobou krizi, více mi volal, ale já se snažila držet odstup… Byla to velká chyba… V době, kdy jsem měla pocit, že je to mezi námi silné, že ta láska zraje najednou zrušil náš společně plánovaný víkend a za další týden mi sdělil, že potkal jinou a tu miluje…. Moc mi chybí a moc si vyčítám, že jsem nebyla upřimná a neřekla mu, že mám už jen jeho, že ho miluju a že o něj stojím…. Mluvil o tom, že hledá lásku….ale já se nezeptala, zda stojí o tu moji… Nějak jsem se pořád stavěla do role, že jsem jaksi "navíc" vedle jeho ženy… A přitom jsem moc toužila po tom, aby byl s náma a já byla jeho jediná…. Nevím, jak se z toho mám teď vymotat…. Pořád si to vyčítám…. A pořád ho moc miluju…. Drtí mě to…. Bojím se, že tohle není na chvilku ( jako když se vracel ke své manželce )… Že to třeba už je napořád…. Co mám dělat? Vím, že bych měla jít dál…přijmout to…ale nemám sílu…. K.