Starší dotaz #3623

Potřebovala bych poradit. Sem dospělá ale jěšte studuju, nemám čas si vydělávat peníze. Žiju s matkou v bytě. Obě sme asi psychicky labilní. Já všechno moc citlivě prožívam, často sem frustrovaná a nezvládam stavy když je toho na mě moc, mám depresivní období kdy myslím na to jak si ublížit i když vím že bych na to nenašla odvahu. Matce zas všechno vadí, vyčíta mi i věci jako že toho moc sním. Když ji ale něco štve tak to neřekne hned,sprvu jen taková pasivní agrese. Říka věci co jsou úplne hlouposti a nesmysli a často překrucuje má slova a nebo že ona něco vubec neřekla a že já si vymýšlim. Pak na sebe taky křičíme a jako bych za všechno mohla já, říka že mě má ráda jaká sem a já se pak cítim vinná a zlá. Vykřičela mi že sem rozmazlené decko, psychopat horší jako muj otec který ji bil, lenivá a nesamostatná a jiné. Opravdu mě vytáčí až si myslím že se z ní zbláznim. Když sem byla jednou u psychiatričky a ona chtěla mluvit s mou mámou tak jí nakecala takové hlouposti o mě že jsem se tam rozbrečela. Taky říka že by se mnou chtěla mat dobrý vztah ale to že mi ubližuje to jí nedochází. Co mám dělat prosím?