Starší dotaz #3627

Dobrý den, řeším už docela dlouho jeden problém a nevím, jak ho řešit. Třeba mi tu někdo nezaujatý poradí… Je mi 24 let a 4 roky žiju s přítelem (23). Už jsme skoro jak manželé. Já hypotéka, on půjčka na auto… no prostě klasické problémy života. Poslední dobou jsme se často hádali kvůli jeho nespolehlivosti ohledně peněz, nikdy neuměl vyjít do výplaty… a taky kvůli tomu, že na mě nikdy neměl čas, dával přednost kamarádům přede mnou, nikdy žádný výlet, nic. Neobejmul, nepohladil – jen když chtěl sex, a ten chtěl zase dost často (oproti mně). Poslední dobou se mi ten sex hrozně zprotivil, myslím, že to bylo tím, že jsem to dělala, aniž bych měla chut, prostě mu jen vyhověla, aby byl klid. Jinak všechno fungovalo – komunikace v pořádku, kupoval dárečky (docela často), uklízel – jakože když se mi nechtělo, tak opravdu uklidil celý byt od umytí nádobí, vytření podlahy až po vyprání. Vždycky na mě čekal po práci, když mohl a vyzvedl mě, jeli jsme nakoupit… bez problémů. Začala jsem si s někým psát… psali jsme si dva měsíce. Pak se i sešli, slovo dalo slovo a já se šíleně zamilovala. Ten sex u mě souvisí s psychikou, protože s tímhle jsem problém neměla. Samozřejmě jsem se s přítelem hned rozešla, než jsem měla něco s tím druhým, ale ten to nerozdýchal. S tím novým to nevydrželo, ale přítel se o mě snažil dál – všemi možnými způsoby. Sliboval, vyhrožoval, nadával, brečel… mně ho bylo hrozně líto a jak jsem byla sama hotová z toho rozchodu s tím novým, co mě nechal, jsem podlehla a vrátila se. Věřila jsem, že to bude lepší. Ano, ono by to lepší bylo. Najednou se chce tulit, chce být jen se mnou… jenže najednou já nechci. Nevím, co se stalo, ale nemůžu mu dát už ani pusu. Jsou to dva měsíce, co jsme se k sobě vrátili a já radši přetrpím ten sex, než abych mu jen dala pusu. On to samozřejmě vidí a je z toho špatný, ale nerozejde se. Já se bojím mu podruhé ublížit. Nejradši bych byla, kdyby mě on nechal. Na druhou stranu si říkám, jestli je tento stav nezvratný? Je pravda, že do sexu mě pořád nutí, já jsem z toho hotová… Občas jsem nepříjemná, neprávem… on hrozně žárlí, ale strašně. Na všechny. Když jdu za ségrou, tak mi to nevěří. Je jak detektiv. Nemůžu dýchat. Jsem kvůli tomu na něj i nepříjemná, což mi dává najevo… třeba mi řekne: "Jsi příjemná jak stará kurva." nebo "Nesnáším tě!" a pak za 10 minut přijde, že to je ze srandy… já nevím, co si o tom myslet – mám pocit, že mě fakt nesnáší, ale neumí mě nechat. Přijde mi, že je takový ze zoufalství. Navíc je tu jeden, co se mi líbí… jak jsme měli pauzu, tak se mi začal "dvořit", ale mě v té chvíli fakt nikdo nezajímal, měla jsem dost jiných problémů. Ted se občas sejdeme, naposledy mi dal dokonce pusu, i když ví, že mám přítele. Nevím, co si o tom myslet. Mně se líbí, líbí se mi jeho životní postoj, obdivuji ho, chtěla bych ho poznávat dál, ale už tak si přijdu strašně kvůli příteli. Nevím, jak tuhle situaci řešit… Přítelovi rodiče už vidí, jak se vezmeme a budeme mít spolu miminko, odpustili mi to, jak jsem ho tuhle nechala kvůli jinému, a teď ho mám nechat znovu? Jsou to teprve dva měsíce… Děkuji za odpověď.