Starší dotaz #3648

dobrý den, chtěla bych se spíše poradit, jak řešit danou situaci: byli jsme s přítelem rok a půl, jemu je 24, mě 36 let, on je na svůj věk velmi vyspělý, rozumově i manuálně, velmi mě miluje, ale nechce mi ublížit jednou v budoucnu.Dostali jsme se do situace tzv.ponorkové nemoci navzájem, chtěla jsem to řešit, ale když jsem začla větším bytem, a později cca do 2 let dítětem, mi řekl, že je v situaci, kdy neví, jestli by do dvou let chtěl dítě,a aby mi neublížil, tak se raději se mnou rozešel, přičemž si každý den spolu voláme,ale je tam tento blok,on začal studovat na VŠ, má několik prací, a momentálně by mu vyhovovalo jenom se tak scházet, večeře,bazény apod., a neřešit budoucnost. Zároveň mi nechce ublížit, když mi za pár let řekne, že dítě ještě ne a mě utečou roky.I když na začátku vztahu tvrdil, že ve 26 letech to bude tak akorát, že nebude starý táta, snažila jsem se mu vše vysvětlit, že se to dá zvládnout i při studiu, hold bych byla víc sama, než by VŠ dokončil, ale má tam ten blok zodpovědnosti, je na tom po citově psychické stránce špatně, je velmi citlivý, ale neví, jak tuto situaci řešit. Já si taky už nevím rady, chtěla bych s ním být, on se mnou, ale je zde taková překážka a nevíme co s tím. Poradili byste nám prosím? Mám ho nechat, aby nasbíral zkušenosti jinde(byla jsem jeho první vážný vztah, se kterým žil), můj takový vztah to byl taky první (vždy jsem jenom tak randila, ale nežila) nebo existuje něco, jak dospět k nějakému kompromisu, abysme spolu zůstali? Předem moc děkuji za odpověď, je to pro nás důležité.