Hezký den, chtěla bych poradit, prosím, jak se vyrovnat s pocity vzteku, zklamání a smutku, které ve mně vyvolává můj partner. Je mu 41 a má z předchozího vztahu 3-letého chlapečka. Mně je 38 a děti ještě nemám. Nemám je ne z důvodu budování kariéry, ale v životě jsem narážela na komplikované typy, se kterými to nešlo. Potkali jsme se po internetu. Velmi jsme si rozuměli, rozhodli se zakládat rodinu. Po 4 měsících partner odjel do zahraničí na 2 roky. Měla jsem jet s ním, ale vízum je komplikované, musel by si mě vzít a to nechce. Vysloveně to neřekl, ale nechce, to by to udělal. Jsme spolu 1,5 roku a vlastně celou dobu žijeme odděleně, on tam já tady, jednou za 2 – 3 měsíce přijede domů na 10 dnů. Já jedu za ním 1 – 2 za rok na měsíc. Je s ním velmi těžké cokoliv "nepříjemného" probírat, protože hned křičí. Vkládá mi do úst, co jsem neřekla a opakuje to pořád a pořád do kola, až se z toho po půl roce stane "pravda". Rodinu jsme přestali zakládat po jeho 4 měsících v cizině. Když se ptám, proč a co se děje, říká, že nic a že nemám dělat z komára velblouda. Záleží mi na něm a má kromě vlastností, které mi fakt pijí krev i spoustu pěkných vlastností, za které stojí za to s ním jako s partnerem být. Celý život pracoval někde v zahraničí a je navyklý, že si dělá vše po svém. O návrhu se nediskutuje, ten se mi předkládá jako hotovka. Může mě čert vzít. Na začátku jsem to tolerovala, říkala jsme si, každý máme něco, ale on pořád něco plánuje (což je fajn), ale posléze mění a změny ještě pozměňuje a ode mě čeká, že se přizpůsobím a budu spokojená. Je to fakt vysilující. Potřebuji stabilní plán, abych se jej držela a podle něj si budovala svůj život. Nemůžu pořád něco měnit a překopávat. Také bych chtěla rodinu, kterou partner také chtěl, teď je ale všechno jinak a já nevím jak, protože není schopný mi říct pravdu. Partnerova rodina mě zná od začátku našeho vztahu. Máme spolu hezký vztah, mezi sebou má rodina hezký vztah a s partnerem mají hezký vztah. Mám je ráda a cítím se u nich pěkně. Vadí mi ale, že s veřejným přiznáním se k nové partnerce dělal partner "obštrukce" rok a půl, jako by se to nemělo proláknout na povrch. Jeho bývalá partnerka (se kterou má děťátko a se kterou 3 roky není) o mně neví a partner se snaží, aby se nedozvěděla. Když si chodíme vyzvedávat chlapečka, "parkuje" mě u metra 3 bloky od domu bývalé partnerky, anebo si se mnou dává sraz na jiné stanici metra. Uráží mě to, fakt. A je mi z toho smutno. Nevím, co mám dělat. Partner se těší, až se vrátí z ciziny jak bude farmařit a co budeme kde společně dělat. O farmaření jsem nesnila (mám divadelní vzdělání), ale nebráním se mu. U partnerovy rodiny vždycky pomáhám a dovedu si představit, že bych nakombinovala moje sny (divadlo, film) s farmařením. Je to dřina, ale pracovat si na svém obklopena přírodou, zvířaty… atd. Myslím, že by to šlo, myslím, že by to moc dobře šlo :) Kde je v tom ale ukrytá vlastní rodina? Kde jsou v tom děti? Když jsem se bavila před půl rokem s milým po skypu (tak probíhá 95% našich "setkání") a naťukla téma děti (abych věděla na čem jsem a zda je se mnou skutečně chce mít) rozčílil se a velmi důrazně tvrdil, že samozřejmě že ano. Že dokonce uvažoval o adopci. To mě překvapilo, jelikož se o vlastní děti se mnou nesnaží. Adopci ale řeší. Zvláštní. Nevím, co si o tom myslet. Vím, že když rodinu mít nebudu, že budu nešťastná. Také vím, že když se alespoň nepokusím o své děti, budu nešťastná. Třeba to nakonec (vzhledem k mému věku) adopcí skončí, ale i tak bych se chtěla pokusit o vlastní děti. Poraďte mi, pěkně prosím, co s tím mám dělat? Někdo mi říká "Netlač na něj, potřebuje cítit jistotu. Až ji pocítí, rozhodne se.", jiný zas říká "Zatlač na něj, takhle se bude "pinožit" na jednom místě a ten krok neudělá. Má strach". Je pravda, že když mu pohrozím rozchodem (a myslím to vážně) vždycky se strašně chvilkově zasnaží, naslibuje atd. Já mu ale nechci vyhrožovat. Také vím, že to napořád fungovat nebude – výhrůžka rozchodu a následné sekání latiny. Jsem fakt smutná. Fakt moc. Poraďte mi, pěkně prosím, co mám dělat? Pepetra
Milá Petro, tlačením vyvoláte odpor… ale nečinností prodloužíte nestav… Od partnera je to chování vskutku nepartnerské. Doporučuji Vám z toho vyvodit závěr, který bude mít v úctě váš život. Přeji vše dobré.
Potřebujete více pomoci?
Po internetu poskytuji všeobecné informace. Při osobní konzultaci jsou informace k Vaší osobě zcela konkrétní. Potřebujete-li dohovořit osobní konzultaci nebo online konzultaci s psychologem, neváhejte mne kontaktovat.
Vlastní dotaz
Vlastní dotaz můžete položit v mé online poradně. Přečtěte si přečtěte pár bodů, co tam uvádím ... ať máme podobná očekávání. Pokud chcete odpověď nebo konzultaci na míru, neváhejte mne kontaktovat.
Online semináře a lekce
Nově v nabídce naleznete online semináře - unikátní multimediální lekce, naprosto konkrétní návody a inspirace.