Starší dotaz #3678

Dobrý večer. Nemám nikterak světoborný problém, ale získala jsem dojem, že si zasluhuje trochu pozornosti. Už delší dobu u sebe pozoruji potíže týkající se mé neochoty komunikovat s cizími lidmi a sociální interakcí vůbec. Vždycky jsem byla stydlín a automaticky jsem čekala, že z toho vyrostu a přestane to představovat problém. Nějakou dobu to tak vážně bylo, ale v posledním roce se tato přehnaná stydlivost vrátila a začala částečně ovlivňovat můj osobní život i studium a mám obavy, že se to brzy projeví i v práci. Každé léto brigádně pracuji v cestovce (už několik let ke vzájemné spokojenosti obou stran), kde by to pro mě vedlo k vyhazovu. Letos se mi naštěstí podařilo vyhnout přímému kontaktu s lidmi a fungovala jsem na telefonu, takže se to dalo úspěšně vydržet. To je asi ten hlavní problém. Musím se překonávat, kdykoliv potřebuji někam jít a něco vyřešit nebo udělat. Někdy, málokdy, je to hračka, jindy, většinou, všechno odkládám a hledám si výmluvy proč to nejde udělat hned. Uvědomuji si, že je takové chování z mé strany ničím nepodložené a nikdo mi hlavu neukousne, ale nejsem schopná tenhle problém překonat, alespoň ne hned a bez nátlaku okolí. To vede k trapným situacím a hádkám. Začínám nebezpečně chybět ve škole, především na hodinách, kde nikoho osobně neznám. Nemluvě o tom, že nejsem vůbec schopná zapojit se do nutných diskuzí a prezentace vlastních názorů a myšlenek nebo jen představa, že předstoupím před své spolužáky a mám jim něco nahlas říkat, mě děsí. Vím, že kdybych musela, bude to bolestivé pro všechny zúčastněné a naprosto zahanbující pro mě. Naštěstí většina lidí z ročníků je zvyklá na kvalitu mého veřejného projevu, takže jsou tolerantnější než bych čekala. Jde o to, že hodiny sdílíme i s jinými ročníky a někdy i obory. Co mě ovšem nakonec vedlo k poslání tohoto dotazu je fakt, že tento rok mě čekají státnice a mám obavy, že v současné situaci se mi je nepodaří úspěšně složit. Poslední dvě zkoušková období byla katastrofální. Rozbušilo se mi srdce, začalo mi hučet v uších a byla jsem naprosto vyděšená, neschopná slova a když už, nedařilo se mi udržet myšlenky pohromadě. Celkem problém během ústních zkoušek, které jsem složila jen díky tomu, že s těmito konkrétními zkoušejícími dobře vycházím a oni věděli, že já věděla, a měli dost trpělivosti ze mě tahat jednotlivé informace. Nemůžu si dovolit ztratit práci a nedodělat školu, a nemůžu se spoléhat na tolerantnost zkoušejících a šéfů. Potřebuji se tohoto problému zbavit, nebo ho zmírnit na snesitelnou úroveň. Nevadí mi zčervenat a zakoktat se, v tom mám ostatně praxi, ale nesmím si dovolit zaseknout se a jednoduše nefungovat jako teď. Nejhorší přitom je, že vím, že vlastně o nic nejde, že nemám žádný rozumný důvod neodpovídat na otázky nahlas, nebo předkládat svoje myšlenky ostatním. Kupodivu se často trefím do černého. Jestli jsem jen stydlivá, pak jsem v pěkné kaši, ale jestli se jedná o nějaký problém nebo poruchu či něco takového a dá se to řešit, fajn. Řešení by se hodilo. Co byste mi tedy doporučili? Přiznávám, že nevím, kam se obrátit a jak postupovat, ale to je u mně celkem normální. Děkuji předem za odpověď.