Starší dotaz #3685

Dobrý den, je mi skoro 30 let a mám pocit jako by mi život proklouzal mezi prsty. Na základní škole jsem se velmi dobře učila, měla jsem samé výborné. Po ZŠ jsem chtěla jít na ekonomku nebo na zdravotní školu. Ale moje babička s mají matkou mi tvrdili že nejsem dostatečné chytrá abychom takovou školu zvládla a že žena musí umět spíš nějaké řemeslo, které by se jí hodilo do života. A tak jsem se vyučila v kuchařku. Po vyučení jsem opět zkusila se přihlásit na ekonomické lyceum. A při zkouškách jsem prošla. Ale nenastoupila jsem do školy. Jelikož má rodina potřebovala finančně výpomoc. A tak jsem šla pracovat. Ale ne jako kuchařka ale jako operátor výroby. Pak jsem porodila dítě, Přestěhovali jsem se do jiného kraje, kde nemám ani přátele. Jsem neustále zavřená doma s dítětem. Ze školy mám pocit jsem vše pomalu zapomněla. Neumím ani žádný jazyk. I když jsem se ve škole učila anglický, sotva si z toho teď něco pamatují. Mým snem bylo vždy v životě něčeho dosáhnou, chtěla jsem procestovat celý svět. Ale místo toho nejsem nic. Nedokážu si ani najít zaměstnání po mateřské. A ani už doma mě nic nebaví a ani můj život. Přítel si našel hned práci, nové přátele a neustále někam chodí mezi lidi. Ale já jsem jenom pořád zavřená. Už nevím jak dál. Připadám si jako hloupá a neschopná žena. A to se odráží i na mé psychice jsem neustále protivná i když nechci a přibírám i na váze. A přestala jsem dokonce o sebe pečovat. Chtěla bych toho v životě ještě tolik dokázat, procestovat celý svět a sebevzdělávat se ale nevím jestli to ještě je možné. Jestli to ještě dokážu. A ani nevím jak začít.