Starší dotaz #3698

Dobrý den, píši, protože nevím jak postupovat s matkou mého přítele. Jsme spolu už 8let bez dětí, cca 5let jsme bydleli o 300km dál než jeho rodiče. V té době jsme za nimi museli jezdit co 14dní, pak z důvodů finančních jsme to omezili na 1xměsíčně. Víkendy byl teror, měli jsme přesně naplánované co, kdy a jak musíme dělat. Odmítnutí znamenali např. kdo nedělá, nejí…, časem pomlouvání přítelovi matky za mými zádi o mé neschopnosti, jsem zlá… Každá návštěva končila hádkou mezi mnou a přítelem. Nakonec to vyústilo menší hádkou mezi mnou a jeho matkou, kdy jsem se nakonec dozvěděla, že už nemám jezdit a tak jsem cca 3 roky nejezdila. Po této době jsme se párkrát viděli na oslavě narozenin přítelových neteří, vcelku dobré. Zhruba před rokem přítel dostal nabídku na práci v místě bydliště jeho rodičů. Po domluvě jsme se přestěhovali. Měli jsme bydlet sami na chatě, kde je vejminek a oni občas přijet ze svého domu cca 20km vzdáleného. Domluvila se pravidla hospodaření, bydlení… No od začátku se skoro nic nedodržovala. Pořád jsem si říkala, že si to musí sednou, musíme si na sebe zvyknout… Ale ono je to horší a horší. Zhruba před 5měsíci nám začala přítelova matka neustále něco vyčítat, ponižovat, urážet… Jsme absolutně neschopní se o ně postarat, všichni kolem jsou perfektní. Toto vede k hádkám mezi mnou a přítelem, mé sebevědomí není a tak jsem se rozhodla moc nekomunikovat. Když se potkáme pozdravím, a 1-2zdvořilostních vět prohodím. To je samozřejmě také špatně, opět mě začala u přítele pomlouvat, že jsem na ně zlá, nezdravím…Přítel tvrdí, že stojí na mé straně, ale já ten pocit nemám, např. když se na něčem domluvíme, pak mluví s matkou a vše je jinak. Přítel je hodně fixovaný na matku, udržuje si ho pomocí výčitek typu mojí rakovinu jsi mi způsobil ty a tak se o mě musíš starat. Z mého pohledu je to zlá ženská, moje maminka by se ke mně nikdy takto nechovala. Nevím jak s ní mluvit, bojím se jí, už asi 14 dni si pořád v hlavě přehrávám s čím by mohla zase přijít, co zase bude špatně. Mám pocit, že si mi hlava rozskočí. Přemýšlím, že je chyba u mě a že bych měla navštívit psychologa… Moje maminka kdysi trpěla depresemi a začínali u ní přehráváním si věcí v hlavě…