Starší dotaz #3701

Bude mi za chvíli 16 let. Vůbec nevím, co mám dělat. Mám sestru Michaelu a ta měla přítele Petra, před rokem se s ní rozešel. Ještě předtím, než se seznámili, byla hubeňoučká a takové tintítko. Pak dostala antikoncepci a Petr si jí docela krmil, furt jí vozil něco sladkého a tak. Po 4 letech skončila na 80ti kilogramech. Když se s ní rozešel, byla na dně, pomáhali jsme jí celá rodina jak jsme mohli. Jenže ona pak začala blbnout a začala zvracet jídlo. Když jsem to řekla rodičům, hned to začali řešit. Chtěli ji objednat k psycholožce, jenže ona nejdřív, že chce pomoct a teď najednou, že tam nepotřebuje, že je si vědoma co dělá a kam s tím spěje, ale že to nikdo nechápe a podobně. Když jí řeknu mile, že bych to chtěla pochopit, že tu jsem pro ní, tak mlčí. Je jí 22, takže rodina na ní tím víc tlačí a ona tím víc dělá problémy a štve mě tím. Protože jsem člověk, který ví, že kdokoliv může udělat chybu, ale musí se jí snažit napravit. Přijde mi, jako kdyby uvízla mozkem na 15ti letech a nechtěla se pohnout dál. Přitom studovala na zdravotní škole, takže musí vědět všechny zásady stravování. Já vím, že je toho na ni hodně, že neudělala maturitu, tak jí dělá už 2 rokem a teď jde zase v květnu na další opravný pokus. Teď má 52kg. A říká, že už nechce být bečka jako předtím. Jenže mě už unavuje jí 24hodin hlídat a když jí chci pomoct, začne na mě křičet a má úzkostné stavy, že po mě začne něco házet, když na ní tlačím s otázkou proč to dělá, když ničí nás i sebe. Dnes ráno si ke sndídani chtěla dát jen mandarinku a když jsem jí vynadala, tak si vzala patku od chleba, jenže pak šla nahoru a zamkla se na záchodě, nevím jestli zvracela, ale mám úzkostný strach že ano. Když jsem jí nabídla, že se s ní budu koukat alespoň na filmy, řekla že ano. Vydržela se tu se mnou koukat na jeden film a pak šla do přízemí, kde máme mimochodem také záchod a přišla nahoru po 15cti minutách s džusem, mám pocit, že šla zvracet. Nejsem hloupá. Prostě už nemůžu Jsem hrozně unavená a zničená, nemám tušení co dělat. Chtěla bych, aby byla normální. Furt si stěžuje, že na ní kašlem. Jenže když jí chceme pomoct a začli jsme si jí pořádně hlídat, tak jsme jí tím zahnali do kouta a cítí se stísněně, že do ní furt něco hučíme. Je jako puberťák. Nevím co dělat, mám vlastní zdravotní a soukromé, citové problémy a do toho musím zvládat situaci doma a ještě ve škole. Už melu z posledních sil a bojím se dne, když už moct prostě nebudu. Prosím, pomozte mi. Co mám dělat?