Starší dotaz #3715

Dobrý den, Půl roku po rozvodu jsem poznal dívku, do které jsem se moc zakoukal, měla partnera, tak jsem jen záviděl a začal snít. Nesnáším nevěru (zkušenosti z manželství). Začali jsme se bavit, odzbrojila mě svou krásnou "střeštěností", pak se hezky povídat a začalo mi být v její společnosti moc hezky, začal jsem se těšit. Ale měla přítele, dokonce jsme se představili. Moc hodný kluk, jen lempl, ale svou přítelkyni měl opravdu rád. A navíc, já po rozvodu, finančně zdecimovaný, s výživným pro 3 děti, o 10 let starší od této krásky. Byl jsem ale moc rád za každou chvilku, pohled, slovo a nádherný úsměv, co mně tak hezky bezděčně věnovala. Jenže jsem se neudržel, nechal (rád) průchod okolnostem a její nevěře. Já se nádherně zamiloval. A musel ji nechat samotnou vyřešit její rozchod. Do naší nádherné zamilovanosti po 2 měsících tvrdě zasáhli mé finance, já začal mít obavy o plnění snů mé lásky,že se bude mít se mnou hezky, do toho nátlak od bývalé manželky (telefonáty, sledování… asi ten věkový rozdíl byl hodně trnem v oku). Začal jsem být podrážděný, protivný. Přítelkyně z toho byla smutná, začali jsme se hádat kvůli prkotinám. Začal jsem vidět problém ne v sobě, ale v důvěře přítelkyni. Začal jsem žárlit. Měsíc si se mnou nevěděla rady, přišel rozchod. Za 3 měsíce jsem přítelkyni zničil, že se mnou byla opravdu šťastná. Bývalý se začal snažit jako já, o druhou šanci. Tu důvěru získal on. Po čtvrt roce jsem se stal ale jejím milencem. Snažila se, ale obava ze žárlivosti a "perfektní rady" kamarádek .. měla strach i ublížit znovu, nebyla si mnou pro tohle natolik jistá. Začal jsem tedy čekat a užívat si našich krásných chvilek. Ta nevěra na obě strany mi tolik vadila. Ale snil jsem o své druhé šanci. Po 3 měsících našeho tajemství jsem prohrál majetkový spor a přišel o vše. Skončil u rodičů. Tajemství trvá stále, jenže já se nemůžu dostat ze svého srabu, jsme jak puberťáci, tajné schůzky, když rodiče nejsou doma, hotely, vyjížďky… Ona se tolik snaží, ale já mám brzdu. Nemůžu se dostat ani zpět do své práce, skončil jsem ve fabrice. Ta má neustálá situace, vztah nevztah,neustále přítomná nevěra, jejíž důvodem jsem já, trvá už 3 roky. Asi jsem svou vysněnou lásku "utahal" a ona před 2 měsíci někoho poznala. Takže jsme teď 3 v jejím životě. Tak moc rád bych nevěděl, ale nechci, aby tohle musela zažívat, že musí lhát svému příteli, mně a i tomu novému. Tak jsem to začal řešit, řekl jsem, co vím. Poraďte mi, řeším hlavně svoji vlastní životní situaci, zázemí, jistotu, že jsem schopen se o vše opět postarat, ale nechci o tu úžasnou ženu přijít. Jenže jí nechci ani ublížit, aby se trápila musela lhát všem. Její partner ani ten nový o mně neví, já vsak o nich ano. Mám čekat, nechat to být, ať se sama rozhodne, co vlastně chce. Jenže to, že to vim mi "nepomáhá" mít nadhled a řešit to hlavni, aby mohla být se mnou. Mám mít nadhled? Jak tedy vyřešit v mé hlavě ZO, že vim o oněch dvou. Ono to i strašně moc nyní zasahuje do milování, ač často, já nedokáži nemyslet a mám pak problém. Mám být natolik sobecký a dál čekat, že vyřeším svou finanční situaci a pak se uvidí? Ale co když teď kazím něco nového a my se jen nějak spletli. Je vůbec normální, že ji chci vidět šťastnou? A to jak se mnou, tak i s někým jiným? Když bude ten jediný? Děkuji za odpověď, a za pochopení délky dotazu. Krásný den. Jan