Starší dotaz #3729

Dobrý den, já ani nevím, kde bych začla. Před pár měsíci jsem značně podcenila učení, protože vždy mi všechno šlo, ale pak přišel první test, který jsem nezvládla. Bylo to pro mě úplně něco nového a sesypala jsem se. Celou noc jsem pouze plakala a chtěla se rozejít s přítelem, protože on je inteligetní a nechtěla jsem, aby s semnou byl. Do toho jsem měla problémy s rodiči, protože jsem se odstěhovala k příteli. Dále jeho rodiče mě moc rádi nemají. Navíc jsme strašně toužili po miminku, ale kvůli tomu testu mi přítel navrh, abych začala brát antikoncepci, abych se více soustředila na školu. Jenže jsem ztratila takový svůj hnací motor. Tohle, když se nakupilo, tak jsem se složila. Přítel mě sice podržel, ale ve mně jsou od té doby stavy úzkosti, malinko mě někdo napomene, hned se rozbrečím, někdy jsou stavy, že se rozbrečím jen tak, ani nevím proč. Pak přišel druhý test, který jsem zase neudělala. Už to bylo lepší, nesložila jsem se ale stále brečím, bojím se každé další zkoušky, nevěřím si, trpím strašnou trémou, pochybuju, jestli na tu školu vůbec mám. Jenže nijak se z toho nemůžu dostat, přijde mi, že jsem bez cíle, uzavírám se do sebe, nevidím nic pozitivního v budoucnosti. S tou školou je to těžký, protože nechci zklamat rodiče, ale já jen nevím, jak to řešit. Předem moc děkuji za odpověď