Starší dotaz #3740

Dobrý den, jsem svobodná matka 13 leté dcery. Otec se s dcerkou 7 let nestýkal, pak se poznali…. Zpočátku se potkávali často, pak to docela polevilo…. Ale alespoň jednou do měsíce se viděli… Myslím si, že ji má rád a ona jeho taky…. V létě se ale nečekaně rozhodl rozvést a odstěhoval se k nové paní. Od té doby ho dcera neviděla… Většinou to dopadne tak, že se s ní sice domluví, ale pak buď nepřijede anebo ( když jela ona za ním ), tak prostě nezvedá mobil a nereaguje…. Vidím na dceři, jak jí to trápí a docela mě to deptá… Snažila jsem se s ním o tom mluvit po telefonu….i psát maily…ale moc to nepomohlo…. Skoro mám pocit, jako by se cítil ještě dotčen, že mu kvůli tomu domlouvám…. A přitom se snažím opatrně….chápavě….v klidu…. Po posledním neuskutečněném setkání dcera plakala, že na ni táta kašle….a že je mu milejší cizí rodina před tou vlastní…. Ona se cítí hodně odstrčena a podlamuje to její sebevědomí….. Přitom byl ženatý a má ještě své jedno dítě, u kterého si po rozvodu domluvil střídavou péči…tak nechápu, proč u dcerky zaujímá takový postoj…. Psychoožka mi radila, že ho mám takto příjmout….že prostě děla to "nejvíc" co může…. Mě ale nepříjde v pořádku, že dceři takto ubližuje….a neumím se před ní tvářit, že je to v pohodě…. Snažím se ho sice omlouvat…ale nevím, zda je to správně…. Už mi docela dochází trpělivost….jenže nevím, jak s ním hnout…. Neposílám nám ani peníze…. Nejraději bych se od něj zcela odstřihla, ale vím, že dcerka by to nechtěla, protože ho i přesto všechno má ráda…. Poraďte mi prosím, co s tím můžu dělat…. Dost hodně mě to trápí. Dost hodně to trápí i dceru…. Je v citlivém věku…nechci, aby ji to nějak poznamenalo… Těch prvních 7 let bez něho jsme žily v daleko větším klidu…. Děkuji za radu. Aja