Starší dotaz #3766

Dobrý den. Myslím že mám takový divný problém. Je mi 20 let. Již 2 roky mě fascinuje smrt. Myslela jsem že je to v pohodě, je spousta takových lidí. Jen mi lidi často říkají že sem tim posedlá, že nemluvím téměř o ničem jinem. Nemám kamarády ale to je spíše mou povahou že mi brzo každý začne nějak vadit. Taky mi je ale jasný že "normálni" člověk nechce pořád přemýšlet o smrti… Došlo mi že z mého zájmu je už problém protože často sním o vlastní sebevraždě. Zjistila sem že si sebe nevážim jak by člověk měl, spíš plánuju jak svou sebevraždu využít jako nějaké symbolistické poselstvý. Nejde mi o to žeby mi tady na světě bylo zle tak chci priyyyč, taky mi ani nejde o to abych už prostě nebyla nic necítila a tak. Ne, mnnně se líbi právě ten moment umírání a nálezu těla. Přitom vím žeby byla škoda odejít tak brzo jen proto že se mi prostě chtělo. Chtěla bych nějak svuj zájem využít v životě jen nevím jak. Nejsem nadaná ani umělecky ani žebych byla nejaký filosof. V tomhle si přijdu tak beznadejně že sem frustrovaná a pod tlakem,jakoby moje jediná šance na sebevyjádření byla právě jen sebevražda. Nevím co s tím, byla sem už za pár psycholožkami ale jakoby mě ani neposlouchali, asi nevědeli jak mi pomoct, jak to vyřešit. Tak skouším tady jestli vás něco nenapadá jak mi pomoct. Taky se nechci zabít dokud nevím proč to chci.