Starší dotaz #3793

Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu. Můj problém spočívá v chování – konkrétně lhaní – mého 6 letého syna. Poslední dobou pozoruju, že syn nemá nejmenší problém lhát do očí, ikdyž ví, že pravda se provalí. Když už pravda je venku, tak nahodí výraz "psích očí" a mlčí. Konkrétní případy jsou např.: v mateřské školce tvrdí učitelce, že nějaká hračka je jeho a že si ji teda odnese domů. Paní učitelka se pak chce utvrdit, zda-li je tomu tak a ono … lež. Když žádá o žvýkačku, tak ví, že si může vzít jednu, ale on velice zručně vytáhne dvě a pak mi tvrdí do očí, že má jen jednu! Ono, mometálně to jsou jenom nevinné lži, ale mám obavy, aby nástupem do školy nebyly s lhaním vážnější problémy. Již několikrát jsem se snažila mu vysvětlit, že nemluvit pravdu může vézt ke ztrátě kamarádů a důvěry (myslím, že chápe o čem mluvím, ale změna ve lhání žádná). Syn je "normální" 6leté dítě, které má občas (možná častěji než je zdrávo) problémy s poslušností a projevy vzteku. Žije ve společné domácnosti s otcem (který je pro něj velký vzor, syn otce zbožňuje, tráví spolu většinu volného času) s matkou (rád se se mnou pomazlí, ale jsem to já, která určuje pravidla a vychovává) s 4letou sestrou (spolu vychází jako všechny děti – jednou si hrajou, podruhé perou …) Četla jsem, že děti jsou "odrazem svého okolí a lidí co ho obklopujou". Nechápu tedy, kde se to u našeho syna bere. Naše rodinné soužití je bez větších problémů. Syn je obklopen milujícími rodiči, kterí nelžou!