Starší dotaz #3801

Dobrý den, vůbec nevím jak mám začít, ale..mám takový problém..poslední dobou pořád brečím, rozbrečí mě úplná maličkost, už mi to leze na nervy, nevím co s tím..brečím kvůli všemu.. i třeba kvůli tomu, že si přítel píše s nějakou jinou slečnou, vždycky se na něj pak naštvu a nemluvím s ním..jsem poslední dobou tím pádem i hrozně žárlivá..vadí mi úplně všechno..do školy taky skoro nechodím, nic nedělám.. nejradši bych se válela pořád u přítele doma..nemám ráda společnost více lidí, cítím se zvláštně, jsem hrozně nervozní a mám pocit, že na mě každý kouká a já pak nevím co mám dělat,jak se chovat a tak, stává se mi to mezi kamarády s kterými se znám už dlouho, ale i mezi cizími lidmi v autobuse a tak..ve škole jsem hrozně nervozní a když se mě někdo na něco zeptá, ani skoro neodpovím jak jsem nervozní..je mi 19 let a jsem v prváku na střední škole..i to mi nepřijde normální..vím , že něco prostě není v pořádku..také mám teď takový problém doma..musela jsem se od mamky přestěhovat k otci a jeho přítelkyni..s tatou jsem se nevidela hrozne dlouho a je to pro me vicemene cizi clovek.. stejne jako ta jeho..nerozumim si ani s jednim z nich..nejvic mi vadi, ze me kontroluji jak maly dite a urcuji mi co mam delat, kam jit, co rikat a to jsem dospela..vubec se tam necitim jako doma..hledam si brigadu, abych se mohla odstehovat k priteli ale pri skole to neni jednoduche mám pocit, že mě tohle všechno hrozně omezuje.. chtěla bych být normální a nic takového neřešit.. každý mi říká, že bych měla zajít k psychologovi,že už to takhle dál nejde, během chviličky jsem zhubla necelych 10 kilo,jsem bez nálady,bez všeho.. :( ale já se na to necítím, mluvit s člověkem kterého neznám, vím, že ze sebe nic nedostanu.. Předem děkuji za odpověď..