Starší dotaz #3810

Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu. Nevím si rady se svým chováním… Vždycky jsem byla člověk, který pro hádku nešel daleko. Poslední dobou ovšem začínají být hádky hodně nepříjemné a já mám pocit, že v hádce to nejsem já. Jsem člověk, který je celkem dost pasivní. Pokud se někde na veřejnosti dostanu s někým do konfliktu, téměř vždy nic neřeším. Snažím se z konfliktu co nejrychleji vycouvat, ale pak min. celý den si situaci přehrávám v hlavě a říkám si, co jsem mohla a neudělala, co jsem mohla udělat a tak. V hlavě to mám většinou déle, než jeden den. Někdy nad tím přemýšlím i několik dní. Vždy si řeknu, že příště se zachovám jinak, ale vždy je to stejné… Pokud ale dojde k hádce s partnerkou, je hádka vždy hodně nepříjemná. Je to jako bych ztratila zábrany. Dokážu říct hodně ošklivé věci i přes to, že si to třeba ani nemyslím. Jde mi o to, být prostě "hnusná"… S partnerkou jsme 5 let, ale k hádce někdy dojde a pak to stojí za to. Nechci se takto chovat, ale nevím, co s tím… Před 5-ti měsíci mě zemřela maminka, ale tyhle stavy jsem měla už před tím. Jednou jsem se o to zajímala, a někde jsem našla, že to může být charakter, ale také druh deprese. Již dříve jsem si dělala nějaké online testy na deprese a vyšlo mě, že bych depresí mohla trpět. Jsem samotářský typ člověka, nevyhledávám velké společnosti. Dalo by se říct, že je nesnáším. Když je někde hodně lidí, jsem vždy nervozní. S nervozitou bojuji celý život. Asi před dvěma lety mě zjistili srdeční arytmie, které jsou způsobeny nervozitou. Na arytmie užívám Lexaurin 3, ale snažím se ho zbytečně nebrat, protože jsem se dočetla, že je navykový. Na druhou stranu pokud by mě mohl pomoci, klidně ho začnu brát. Klasický průběh deprese ( třeba mít problémy vstát z postele ), jsem nikdy neměla. Když maminka umírala, měla jsem teda totální útlum. Nemohla jsem chodit, ale zároveň ani seděť, nic mě nebavilo, nic jsem nechtěla, ani mluvit ne. Tohle ale spojuji s tím, že maminka umírala. Byly jsme hodně spolu propojeni a já v tuhle dobu toho cítila víc. Před tím, jsem to ale nikdy neměla. Špatná nálada byla, nechuť do práce taky, ale nic víc. Špatná nálada trvala vždy max. jeden den. Ráno to bylo většinou zase vždy v pořádku. Nevím, co s tím vším mám dělat. Asi nejlepší by byla návštěva u psychologa, ale tam se mi upřímně nechce… Mám problém se s někým bavit o svým soukromý… Nechci ale ztratit svou partnerku, protože ona je to nejlepší, co mě v životě kdy potkalo. Začínám být už zoufalá… Myšlenka na sebevraždu mě několikrát už hlavou proběhla, ale vždy to zavrhnu kvůli tatínkovi. Už ho dost zasáhla smrt maminky a kdyby se stalo něco ještě se mnou nebo s bratrem, bylo by to hodně špatné…. Někdy se mi třeba také ještě stává, že mám rozostřené vidění, ale za nějakou chvilku ( v řádech hodin ) se to zase srovná a hodně často se ráno probouzím a mám v hlavě nějakou písničku, kterou třeba ani nemám ráda a tu si pak broukám třeba půl dne. Nevím, jestli to s tím třeba nemůže nějak souviset. Moc Vám děkuji za odpověď a přeji hezký den. S pozdravem Gabriela