Starší dotaz #3822

Dobrý den, Je mi 25 let a už od svých 10 let je mým každodenním tématem strava. V 15 letech jsem inklinovala k anorexii (i když jsem pár kil přibrala, strach z jídla, resp. ze ztlousnutí nadále přetrvával). Poté jsem se ve svých 19 letech začala s určitou pravidelností přejídat a zvracet, a to nejen v psychicky náročných obdobích (zkoušky, státnice), ale dokonce i ve dnech, kdy jsem nebyla příliš vystavená stresu. Již 2 roky se můžu považovat za vyléčenou z předchozích dvou nemocí, ovšem přejídání a následné „nejedení“ (záměrně nepoužívám slovo hladovění, jelikož mé tělo nemá pocit hladu) je na mém denním pořádku dodnes. I když jsem se snažila nastolit si pravidelný režim (à la méně porcí a častěji), nedokážu tuto představu uvést do praxe. Jím až tehdy, když se tělo přihlásí o potravu. Představa, že do sebe musím jídlo vnutit, jen proto, že by se to tak mělo, je pro mě nepřijatelná. Jídlo jako takové vnímám pozitivně.Ráda vařím pro sebe i pro druhé.Jsem připravená svou situaci změnit k lepšímu, proto děkuji za jakékoli nápady a podněty, K.