Starší dotaz #3826

Dobrý večer, chci zde napsat co me trapi a ze uz nevim jak dal. Pred 7lety jsem byla celkem stastna a spokojena osubka svobodna. Ted je mi 30let mam 2 děti a pocit ze mam zivot už za sebou. Nic me nebavi, nemam na nic naladu a casto me vse stve a vadi mi lidi. Jestli je to krize věku? S partnerem jsme šestým rokem mame dve děti. Ze začátku to byla laska byla jsem pysna ze jsem s nim tak jsme po pul roce spolu zacali bydlet a chteli miminko, zadarilo se a cekali jsme chlapečka. Kolem 5-6.mesice těhotenství partner prisel o praci a tuto svoji "prohru" – ze se nemohl postarat o těhotnou přítelkyni, najem apod. resil pitim. Podotýkám ze jsem do prace chodila cele těhu. Kolikrát jsem přišla z prace a doma nikdo, telefon nikdo nebral a kdyz přišel měl keci pohadal se a když neusnul tak zase vypadl do hospody. Odpor spat vedle něj kdyz pil narustal a narustala i jeho agresivita výčitky typu ze mu nedam ani na cigara !! No rikala jaem si že to zas bude dobrý až najde praci a bude vydelavat. Podotykam ze me nikdy nezivil. Trvalo to asi pul roku i když pak praci měl pití mu zůstalo a i jeho chování hnusne nadavky bezduvodne me slovne napadal (nechci vypisovat). Jednou když rozbil par věci jsem se sbalila ze pujdu od nej pryc – rozmyslela jsem si to ale kdybych mohla vratit tak uz to neudelam. Narodil se první syn přestěhovali jsme se ale choval ae pořád stejne když se napil vzdy kdyz nepil tak byl fajn a i se omlouval ze pry vim že takový neni. Po 2letech jsem znovu otěhotněla a byla jsem stastna alespoň do te doby nez jsem o dite ve 13tydnu přišla. Davam mu to za vinu-opilej na me rval strkal se mela jsem nervy a byla cela rozklepana tak myslim ze to mimi ten stres nevydrželo in když podle pitvy bLo vse v poradku. Bylo to velmi smutne obdobi a bude to asi bolet vždy. Kolikrat ho opilého videl i syn a byl smutný ze začátku tomu samozřejme nerozuměl a ja pořád pokaždé doufala že už bse vzpamatuje a sojde mu ze ma rodinu a nemůže si zit jako když ji neměl a byt doma a ne v hospodě. Porad rve ze mi nevěři ani pozdrav a ze jsen jako všechny ostatní a kdyby nemel děti semnou tak je ma s jinou at si o sobe nemyslím. Ze jsem nula a nic neumim nic nedelam jenom cumim na televizi nebo mobil. Ze jsem ženska k nicemu – soulozime tak jednou do měsíce a opravdu me to nebavi a ani nechci musim se premahat. Ted mame mimi moc jsem si ho prala. Asi ai rikate ze jsem blazen s nim vydržela a mam i další dite asi jsem porad doufala ze ten kluk do ktereho jsem byla in tam nekde je ale asi už není a byl tam vubec? Uz nevim. Mam zahodit svuj zivot kvuli dětem? Nechci jim brat tatu.. rikal ze mi kluky vezme ze ae postará a znemozni me u soudu a bla bla opilecky reci. Zastrizliva me ujišťuje ze me miluje a nikdy by to neudelal. Deti miluje myalim ze ano nikdy jim neublížil ale neublizuje jim už jen to chování? Nebudou si umět vazit žen kdyz ani tatinek to neumi?? Je mi z toho vseho smutno kam jsem se dostala a proc. Ještě k tomu piti nepijw tvrde ale pivo – staci mu 4 a uz prudi coz mi taky prijde divne. Vim ze zivot s nim nema smysl vim ze ho nemiluji vim ze chci neco jineho, lasku nehu chci ji jeste v zivote pocítit s někým kdo si me nevazi to nejde ani už nechci. Nevím co dal psat kdyz to po sobe ctu je to neuvěřitelne… Dekuji M