Starší dotaz #3864

Dobrý den, ráda bych zdůraznila, že mi je 17. let a studuji na velmi dobré škole. Mám milující rodinu, přítele, miluji sport, hudbu i školu. Co nezdůrazňuji, jsou přátelé. Nejde o to, že bych žádné nikdy neměla a nebyla oblíbená. Ale v poslední době, když řeknu svůj názor na určitou věc, tak jsem zadupána hluboko do země a byly na mne vytaženy věci z minulosti, např. že jsem jednou někomu dala facku. Do teď nemohu rozdýchat co jsem se vše dozvěděla na svou osobnost, ale co je horší, že se to dozvídám přes třetí osobu a nikdo se mne nezastane… Dále mne také poznamenalo to, že se mi jediná kamarádka z dětství málem předávkovala prášky a já u toho, když ji bylo nejhůř a omdlévala… Proto jsem se vzdala přátel a na jednu stranu chci být sama. Na druhou stranu mne to velmi mrzí, protože si všichni myslí, že jsem jenom naštvaná a namyšlená. Chci se plno věnovat sportu, opustila jsem v únoru tým amerického fotbalu, který mi dal také zabrat,hlavně ostatní hráčky, začala jsem hrát něco jiného, co mne baví a i jde bych řekla, ale ačkoliv se vyrovnám svými schopnosti svým vrstevníkům ve sportu, jsem jednou tak širší než oni, a asi i proto jsem tak zakomplexovaná. Nepociťuji poslední dobou žádnou radost, žádné emoce.. Prošla jsem nedávno nemocí, která mne vyřadila ze sportu a začleňování zpět je víc než těžké. Nemám žádnou podporu v přátelích. Já tu pro ně vždy byla, ale oni najednou když mě je nejhůř, tady prostě nejsou…