Starší dotaz #3874

Miluji jednu dívku. Problém je v tom, že je zadaná. Jsme moc dobří kamarádi. Když jsme spolu, lidé v našem okolí mi říkají, že vypadá , že by se mnou možná i něco chtěla, i mě to tak někdy připadá. Někdy mi přijde, že když si píšeme, že to i naznačuje, ale pak mi to fakt jen připadá. Když dojde řeč na jejího kluka, je podle ní ten nejlepší na světě. Je do něj zamilovaná až po uši, i když ju podvedl a křičí na ni občas. Je to vážně úžasná osoba, ne ta která by podvedl,.. starostlivá dá se říct i slušná… ale dává mi slepé naděje. Už jsem z toho dá se říct na dně. Už si začínám říkat proč jsem se narodil. Proč zrovna já. Nedokážu se soustředit. Když si na toho jejího vzpomenu, jde do mě nával agresivity. Hlavně mě štve, že se k ní nechová jak si ona zaslouží. Ona ví, že ji chci, ale přesto si se mnou normálně píše. Občas uvažuju jaké by bylo, kdyby tu nebyl. Uvažuju co bych napsal jako poslední slova. Proč jsem to udělal. Ale na sebevraždu jsem dost měkkej. Vážně už nevím, jak to mám řešit.