Starší dotaz #3883

Dobrý den,potřebovala bych poradit. S manželem jsme spolu 3,5 roku, manželé půl roku. Máme malé miminko. Za manželem jsem se přistěhovala z města na vesnici, kvůli jeho zaměstnání. Já totiž seženu práci kdekoli lépe než on. Problém je ale s jeho rodiči. Nic jim není dobré a tchyně i tchán trpí nejspíš opičí láskou ke svému synovi. Už od začátku našeho vztahu se mnou oba jednali arogantně a odpudivě. V těhotenství jsem se jim načala postavovat a říkat, co se mi nelíbí a v té době začal problém. Když jsem chtěla aby manžel svým rodičům domluvil, jeho odpověď byla, že si to s nimi mám vyřídit sama. Vše vyvrcholilo nedávno, když náš malý je už dva měsíce nemocný a oni k němu chodí s chřipkou, angínou… když jsem řekla, že ho nemají moc pusinkovat a mazlit se s ním (procházíme očkováním) byl oheň na střeše. Začali na mě řvát a sprostě mi nadávat, urážet mě tak moje rodiče,což je pro mě naprosto nepřekonatelné. Odcházela jsem s tím, že za mnou tchán řval, že už tam nemám chodit a ani s dítětem. Je mi 30 let a jednali se mnou jak s nevychovaným patnáctiletým smradem. U nich doma je tedy na denním pořádku hádka a nadávání. Nyní chtějí vídat malého každý víkend, jenže to by ho zase nemohli vídat mí rodiče, kteří bydlí daleko a už takhle ho vídají jednou za 14 dní. Navíc manželova matka s malým nezachází zrovna vhodně, nalévá vřící vodu, otvírá troubu, ve třech měsících ho posazuje…. Protože se o něj bojím nechci ho k nim častěji pouštět a navíc jen tak bez dozoru manžela.Navíc manžel mi začal dělat naschváli ohledně návštěv. Nevím jak z této situace ven. Nejraději bych se odstěhovala pryč. ale nevidím v tom moc velké řešení, protože by za námi začali jezdit každý týden. Kvůli nim nemáme pomalu čas na budování naší vlastní rodiny.