Starší dotaz #3887

Jsem holka a je mi 16 :-) Zhruba před rokem jsem měla deprese kvuli zradě "kamarádky". Začala jsem si teda psát takový zápisky nebo deníček dá se říct. Tím se to trošku zlepšilo. Ted mám kluka, takže se mi zdá že se to o hodně zlepšilo… Deprese už uplně zmizely, ale zas mám panickou hrůzu z toho, když třeba rodiče s bráchou jedou na zápas a já zůstanu doma. Vybaví se mi hodně katastrofických scénářů, co by se jim mohlo stát. Víc si začínám uvědomovat, jak jsou pro mě důležití. Třeba jen když se má kočka zranila, moc jsem brečela. Chtěla bych aby se to urovnalo a já se tak pořád o ně nebála… Dalším mým problémem a naštěstí i posledním je strach z kluků. Měla jsem pohodové dětství, ve škole mě občas šikanoval jeden cikán ale šikanoval všechny, tak jsem si to tak nebrala. Jednou v kempu se kolem mě přimotal ožrala a dotknul se mi zadku. Bylo to nepříjemný, ale hned jsem utekla do penzionu takže o tom nikdo neví. Nevím co je příčinou :-( když proti mě jde na ulici urostlý, svalnatý chlap nebo kluk, začku se prostě bát. Je to asi tím že bych se mu neubránila, nebo nevim…. Předem děkuju za rada a doufám že jsem Vás moc neznudila svýma problémama…