Starší dotaz #3900

Dobrý den. Obracím se tady na Vás ohledně aktuálního rozchodu s partnerkou.Byli jsme spolu téměř 13 let,za měsíc by jsme měli výročí,ve společné domácnosti žijeme asi 6 let,na dům máme hypotéku a máme dvouapůlletou dcerku.Je pravdou,že vztah nebyl v poslední době harmonický-hodně stresových situací,hádky,neshody,bylo toho na nás,spíše na partnerku opravdu moc.Pravdou taky je,že ona se to snažila nějak řešit,neustále mi říkala,že jí jednou prostě dojdou síly,teď došly…Nevím proč tomu tak bylo,ikdyž teď jsem si uvědomil,že jsem dělal hrozné chyby,při hádkách jsem jí nechal samotnou,nepomáhal jsem jí,neutěšoval…Prostě jsem ji to nechal vždycky "vyžrat",Pořád se snažila víc než já.V poslední době jsem si to taky začal uvědomovat,došlo mi to,jen už asi pozdě.Navíc si teď našla spřízněnou duši,do práce nastoupil muž, s kterým si začla hodně rozumět,že jí ukázal nový smysl života,prý toho mají více společného než my…je prý zamilovaná.Ke mě prý ztratila veškeré city,prý už na to nemá sílu to neustále zpravovat a hlavně,už nechce.Domluvili jsme se,že zatím budeme bydlet "nějak společně" hlavně kvůli malé,že třeba časem…Tenhle víkend jsem to pohnojil ůplně,vyhrožoval jsem jí,že to nezvládnu a něco si udělám (samozřejmě vím, že ne),bylo to spíš takové citové vydírání. Druhého dne jsem mluvil i s jejími rodiči,jelikož tu noc,co jsem to udělal, museli přijet,přítelkyně byla v koncích,tak jí nic jiného nezbylo.Následující den jsem za nimi byl,řekl,jak věci mají,byli spíše na mé straně,že stím,co ona dělá rozhodně nesouhlasí,nebudou jí v tomhle pomáhat apod.Jenže…nějak se to všechno na mě sesypalo a ještě ten den,jsem se sebral a odešel.Tím jsem si to "pohnojil,jak jen jsem mohl.Přítelkyně už se ani nechtěla s malou vrátit,odjela totiž k nim.Od rodičů jsem si následně vyslechl,že se mnou taky skončili,ať zapomenu na to,že nám budou pomáhat při hlídání-její otec je momentálně doma,tak nám chodil hlídal malou,když jsme se střídali v příchodu a odchodu do práce.Dneska jsem s přítelkyní mluvil,přišla i s malou,že pokud jí dokážu,nechám jí chvíli čas,s malou se vrátí a budeme tam bydlet,jak jsme se domluvili-jako rodiče,ale né jako partneři,budeme si žít každý svůj život.Největší problém je v tom,že vím,že jí stále i po těch letech miluju a budu vědět,pokud ona někde půjde,půjde za ním.V tomhle to má právě ona mnohem jednoduchší.Chtěl bych vědět rady,názory,jak se zachovat,jak to ustát,jak to zvládnout.Dá se tohle vůbec zvládnout???Nechci to vše zahazovat,pořád nějak doufám, žeby třeba mohla dostat rozum,že je teď zamilovaná,proto nic nevidí,na nic neslyší.Nějakým způsobem je "zablokovaná" a nic nechce řešit,že to mám prostě nechat tak,ale ono se to řekne…Navrhoval jsem i,žeby jsme mohli zajít třeba do nějaké pradny,ale o tomhle nechce v žádném případě ani slyšet.Co tedy dělat?Zkusit to nějak vydržet?Předem děkuji za odpověď.